Motto: „Je to náš první krok na cestě k Marsu,“ (Bob Cabana, ředitel Kennedyho kosmického střediska)
EXPLORATION FLIGHT TEST-1
Vypuštění bezpilotního Orionu bude letos pro NASA největší akcí, řekl v říjnu 2014 náměstek ředitele kosmické agentury William Hill. Po 33 letech od prvního startu raketoplánu má agentura připravené plavidlo schopné vydat se i do dalekého vesmíru.
Orion bude startovat na nejsilnější raketě současnosti – Deltě IV Heavy a má vyletět do výšky 5 800 km nad Zemí, takže pronikne Van Allenovými pásy záření. Odtud se vrátí do atmosféry. Tento první letový test má ověřit ochranný štít, aerodynamiku, palubní přístroje, padákový systém. Na palubě má na 1 200 snímačů pro měření vibrací, hluku, teploty a dalších charakteristik.
Jak je u amerických pilotovaných strojů zvykem, bude přistávat na padácích do oceánu, v tomto případě do Pacifiku. Za 4 hodiny a 23 minut letu vletí do zemské atmosféry rychlostí okolo 30 000 km/h, tedy rychleji, než je obvyklé. Kabinu budou 1 000 km od kalifornského San Diega čekat lodě válečného námořnictva.
PRŮBĚH LETU
Mise EFT-1 byla původně naplánována na čtvrtého prosince. Startovací okno bylo v čase 13:05 – 15:44 SEČ. Tento den však Orionu nepřál. Nejdříve první pokus zhatila loď, která se zatoulala do ochranné zóny, načež vítr, který vál v okolí kosmodromu přesáhl limity. To způsobilo druhý odklad. Nejvážnějším problémem však bylo zamrznutí ventilů v motorové sekci Delty. Řídicí tým se je pokoušel rozhýbat opakovaným zavíráním a otevíráním, ale nakonec byl start krátce přes uzavřením startovacího okna v 15:44 SEČ o den odložen.
Druhý den již vše probíhalo jako po másle. Start naplánovaný na pátého prosince, na čas 13:05 SEČ vyšel na jedničku.
Po čtyřech minutách se oddělily dva pomocné startovací motory. Poté se oddělil i vyhořelý první stupeň a šest minut po startu byl zažehnut druhý stupeň, který loď vynesl na oběžnou dráhu. Té loď dosáhla 18 minut po startu.
V čase T+1 hodina 55 minut se zažehl druhý stupeň znovu. Hořel skoro pět minut a změnil oběžnou dráhu na silně protáhlou.
Důležitou testovací záležitostí bylo prolétání skrz VAN ALLENŮV PÁS, tedy oblastí se zvýšenou radioaktivitou. Tím loď ověří své ochranné prvky, které budoucím posádkám umožní bezpečný let i mimo ochranu Země. Prověřovala se samozřejmě i avionika a systémy řízení a orientace. Nejočekávanějším testem však byl průlet skrz atmosféru, kdy se měl prověřit samotný tepelný štít lodi. Loď klesala zpět k Zemi rychlostí, která se blížila rychlosti návratu od Měsíce, což na její tepelný štít kladlo větší nároky. Při vstupu se povrch lodi rozžhavil až na 2200 stupňů celsia.
Při průletu atmosférou došlo k testu padákového systému lodi. Nejdříve se vystřelily dva stabilizační, které se posléze odpojily a uvolnily místo třem hlavním padákům (každý má 35 metrů a váží 136 kg), který se jeden po druhém rozvinul, aby náraz při otevření všech tří najednou nebyl tak silný. Orion následně dosedl rychlostí 27 km/h na hladinu oceánu u pobřeží Baja California, kde jej vyzvedla lod' amerického námořnictva USS Anchorage (LPD-23).
Loď dopravila Orion do přístavu v San Diegu, kde se lodi ujali další specialisté. Orion nyní čeká cesta na Kennedyho vesmírné středisko, kde proběhne důkladná inspekce celé lodi spojená se stažením palubních dat (první letová zkouška Orionu přinesla konstruktérům 200 GB technických údajů). Poté bude následovat dlouhé období jejich vyhodnocování. Právě díky datům z více než 1200 senzorů se technici dostanou k informacím, kvůli kterým celý let EFT-1 proběhl. Díky naměřeným údajům bude možné vylepšit příští lodě Orion, které už budou mířit dál, než „jen“ na oběžnou dráhu kolem Země.
Celý let probíhal přesně dle naplánovaných charakteristik a dá se bez nadsázky označit za naprostý úspěch. Vzhledem k tomu, že šlo o první testovací exemplář zcela nové lodě je hodné obdivu to, že se nevyskytlo více potíží. Zatím jediný známý problém nastal po dosednutí na hladinu oceánu, kdy se mělo vystřelit a nafouknout pět stabilizačních balónů, které by v případě převrácení lodi zajistili její setrvání nad hladinou. Nafoukly se pouze dva a třetí jen zčásti. To je však minimální závada, kterou se jistě podaří opravit.
Vypuštění bezpilotního Orionu bude letos pro NASA největší akcí, řekl v říjnu 2014 náměstek ředitele kosmické agentury William Hill. Po 33 letech od prvního startu raketoplánu má agentura připravené plavidlo schopné vydat se i do dalekého vesmíru.
Mise EFT-1 byla původně naplánována na čtvrtého prosince. Startovací okno bylo v čase 13:05 – 15:44 SEČ. Tento den však Orionu nepřál. Nejdříve první pokus zhatila loď, která se zatoulala do ochranné zóny, načež vítr, který vál v okolí kosmodromu přesáhl limity. To způsobilo druhý odklad. Nejvážnějším problémem však bylo zamrznutí ventilů v motorové sekci Delty. Řídicí tým se je pokoušel rozhýbat opakovaným zavíráním a otevíráním, ale nakonec byl start krátce přes uzavřením startovacího okna v 15:44 SEČ o den odložen.
Celý let probíhal přesně dle naplánovaných charakteristik a dá se bez nadsázky označit za naprostý úspěch. Vzhledem k tomu, že šlo o první testovací exemplář zcela nové lodě je hodné obdivu to, že se nevyskytlo více potíží. Zatím jediný známý problém nastal po dosednutí na hladinu oceánu, kdy se mělo vystřelit a nafouknout pět stabilizačních balónů, které by v případě převrácení lodi zajistili její setrvání nad hladinou. Nafoukly se pouze dva a třetí jen zčásti. To je však minimální závada, kterou se jistě podaří opravit.
