HOME KONTAKTY MAPA WEBU
Gordon Cooper MERCURY 9

start: 15.05.1963
délka letu: 1den 10 hodin 19 minut
nosná raketa: Atlas
jméno lodi: Mercury 9 (Faith 7)
astronaut: Gordon Cooper

Čtvrtý americký orbitální let. 22 oběhů Země.

PROBLÉMOVÝ ASTRONAUT

Kromě Deka Slaytona, kterého z programu Mercury vyřadily zdravotní problémy, byl jediným členem Mercury týmu Gordon Cooper, který ještě neletěl. Jednu chvíli to vypadalo, že místo něj poletí Alan Shepard. Pro hierarchii NASA byl totiž příliš nekonformní. Se svými parádními kousky se stíhačkou a jeho sklony pro porušování pravidel, jako byla rychlá jízda ulicemi Cocoa Beach anebo závody Daytona International Speedway se vedení moc nezamlouval.
Gordon Cooper Deke Slayton (šéf letových operací NASA) nicméně hodnotil Coopera jako fantastického pilota, jenž se vypracoval vzhůru létáním od J-3 pro začátečníky až po stíhačku F-106 a prostě do té lodě patřil.
Mělo to ještě jeden podtext. Jen tak lehce, pod povrchem. Gordův těžký oklahomský dialekt šel na nervy některým úředníkům pro styk s veřejností z NASA. Pro ně kvalifikace pilota neměla nic společného s tím, kdo má na danou misi letět. Nechtěli na oběžné dráze venkovana.
Prezident Kennedy se to dozvěděl a nechtěl s tím mít nic společného. Ale i kdyby se z jeho strany objevily nějaké námitky, Slayton by je nepřijal. On už se rozhodl. Let patřil definitivně Gordovi.
Jenže tu byla ještě jedna překážka. Samotný Gordon Cooper. Zdálo se totiž, že nedisciplovaný pilot-eso se nemohl zbavit své image velmi rychlého "žokeje" a začít hrát roli dobře vychovaného astronauta.
Pouhé dva dny před plánovaným startem Gordo vyzkoušel dobrou vůli a trpělivost vrchního vedení NASA. Tým pracovníků odpalovací rampy měl 24 hodinovou pohotovost u Cooperovy rakety. Všichni naplno pracovali, když v tom se náhle ozvala obrovská rána, která otřásla odpalovací rampou a ochozem. Nikde však nebyly vidět plameny, o kterých se předpokládalo, že po takové "šlupce" budou šlehat vzhůru, ani kouř. Ani žádná budova se nesesula, ale byla to taková rána, že ...
A pak to uviděli. Stíhačka ladných tvarů svištěla závratným stoupáním pryč od mysu po té, co "vyrobila" pronikavý supersonický třesk hromu, jenž probil základnu naskrz.
Gordonův způsob vyjádření: "brýtro vám všem!"
Jeho poněkud hlučný příchod nebyl pro stíhací piloty ničím novým a pro astronauty to bylo něco jako "starý" rituál, stejně jako byl dávno předtím, než vůbec věděli něco o tom, že poletí do vesmíru.
Walt Wiliams (ředitel operace Mercury) stál ve své kanceláři, když se Cooper se svojí F-102 přehnal v úrovni oken. Sonický třesk otřásl budovou, způsobil, že mu vypadly z rukou papíry, které právě držel, a ruce mu vylétly k srdci, které jen tak tak že mu nevyskočilo z hrudi. Stál tam a nekontrolovatelně se třásl hněvem. Otočil se dost rychle, aby zahlédl modrou šmouhu, jak předává svůj nadzvukový vzkaz oddělení astronautů.
Williams vyrazil se silně zakaboněným výrazem ve tváři směrem k nim a vstoupil dovnitř s nakrabaceným obočím a tváří ztuhlou zlostí. Připochodoval k Dekovi.
"Je Alovi Shepardovi jeho skafandr ještě dost?" hulákal na Slaytona.
"Cože?"
"Jednoduchá otázka, hergot, Slaytone!" zavrčel. "Chci, sakra, jednoduchou odpověd'! Vejde se Al ještě do skafandru?"
Deke odrazil odpověd' otázkou: "Proč?"
"Protože je Cooperovým náhradníkem a já chci vědět, jestli je připraven toho blázna zastoupit. Proto!"
Deke sonický třesk slyšel a jenom s potížemi překonal úsměv. Nakonec, on sám byl v takovýchto věcech sotva neviňátko. Párkrát už také pěkně otřásl okny v okolí. Rozhodl se pro diplomatický postup. Podařilo se mu rozlíceného, vztekem dupajícího ředitele uklidnit a po večeři, po pár skleničkách jej přiměl k tomu, že mise pokračovala tak, jak bylo plánováno, s Gordonem v kabině. Bylo to však velmi těsně, o vlásek.
Ráno, v den startu, oblečen ve skafandru a připoután ve své kosmické lodi Mercury Faith Seven na přídi posledního letu Atlasu s posádkou, Gordo, čekající na zpožděné konečné odpočítávání, usnul na odpalovací rampě.

PERFEKTNĚ "UKUČÍROVANÉ" PŘISTÁNÍ

Start i průběh letu byl až do devátého obletu zeměkoule jako vystřižený z učebnic. Náhle všichni v řídícím středisku zpozorněli. Na monitorovacím panelu se rozsvítila zelená kontrolka. "Panebože," zamumlal navigátor. "On se vrací zpátky na Zemi!" Byla to kontrolka signalizující 0,5g, která se měla rozsvítit až v momentě začátku sestupu do atmosféry. CapCom okamžitě volal kosmickou lod', aby potvrdil neplánovaný, neočekávaný sestup z oběžné dráhy a zeptal se Gorda, jestli tomu tak je.
Dostalo se mu typické Gordovy odpovědi. "To teda určitě, hoši," oznámil jim. A pak je nechal, ať si lámou hlavy sami nad tím, co se stalo se senzory, když tento falešný signál vyslaly.
Tento typ poruchy znamenal, že něco není v pořádku a elektrickou instalací, a když je problém v elektroinstalaci, dá se téměř s jistotou očekávat, že se to ještě zhorší. Také že ano. Ještě před ukončením dalšího obletu vyřadily elektrické výboje z provozu navigační přístroje, které informovaly Gorda o poloze jeho kosmické lodi vzhledem k Zemi. Věci se vyhrotily ještě více, když při jedenadvacátém obletu automatický řídící systém vynechal a pak úplně zkolaboval.
To znamenalo, že Cooper, stejně jako Scott Carpenter při letu MERCURY 7, bude muset zapálit své "retro" rakety manuálně a řídit kabinu ohnivou lázní atmosférického tření sám až do přistání.
Gordo Cooperovi byly potíže během letu tím, za co byl placen, aby zvládl. "No" ozval se letovým navigátorům svým nezaměnitelným dialektem, "vypadá to, že tady došlo k nějakému menšímu fiasku. Vypadá to teda, že tu kistnu budeme muset kučírovat sami."
Deke se usmíval. Dobře věděl, co Gordo jako pilot umí, a ted' nadešla ta chvíle, ve které doufal, že těm hochům, kteří požadovali pro NASA "image" a nechtěli, aby se tento "stroupek" ocitl ve vesmíru, konečně ukáže.
S pouhou hodinou zbývajícího letu řídící středisko pracovalo na postupech a manévrech v přesném časovém sledu a John Glenn (MERCURY 6), jenž byl na palubě sledovací lodi jižně od japonského pobřeží, je vysílal Cooperovi.
Po jednom a půl dni ve stavu nulové přitažlivosti zapálil Gordo tři "retro" rakety.
Glenn hlásil: "Funguje naprosto bezvadně. Podle našich pozorování je přesně na čas. Vypadá to dobře, a také to dobré je."
Gordo pracoval jako švýcarské hodinky - naprosto bezchybně.
Faith Seven se vynořila z kosmu, udržovala stabilitu. Vesnický kluk z Oklahomy letěl s takovou přesností, jaké - podle slov navigátorů - dosud nedosáhl žádný autopilot.
Letěl tak přesně, že žbluňknul do moře pouhé čtyři míle od záchranné mateřské lodi.
Deke Slayton mu řekl, že to byl nejlepší let s "klasickým kniplem a pedály", jaký kdy viděl. Pak probral všechno, co kdy astronauti slíbili, že dokáží, dokázali a splnili všechny cíle.
"Je to přece perfektní závěr projektu Mercury, Gordo," řekl Deke s úsměvem a tiskl mu ruku.
"Ále, dej mně svátek, Deku," smál se Gordo. "Máme si přece dělat radost, ne?"


ZAJÍMAVOSTI

Gordon Cooper (1927-2004) byl poslední Američan, který kroužil kolem Země sám. Byl také první člověk který letěl do kosmu dvakrát - podruhé to bylo v GEMINI 5 v roce 1965. Po naštěvě vesmíru se začal zajímat o paranormální jevy. Tvrdil, že od počátku padesátých let, kdy působil jako pilot v Německu, viděl podivné létající objekty. Další podivné nazelenalé objekty s červenou září spatřil 16. května 1963 během patnáctého obletu Země letu v kosmické lodi Mercury 9. Rovněž pozemní sledovací stanice v australském Muchea u Perthu tento jev zaregistrovala. Třebaže odborníci dospěli k závěru, že to byla polární záře, Cooper si to nedal vymluvit: „Viděl jsem UFO!“
Od té doby byl tento astronaut velkým zastáncem UFO. V listopadu 1978, když se o nich diskutovalo na půdě OSN, tam poslal dopis, v němž tvrdil, že hvězdolety s cizími návštěvníky, kteří jsou technicky mnohem vyspělejší než my, navštěvují Zemi. Později to ještě mnohokrát zopakoval, až se začali jeho svědectvím ohánět pravověrní ufologové. Dokonce tvrdil, že NASA škrtá v záznamech rozhovorů mezi houstonským řídícím střediskem a astronauty zmínky o UFO a jiných neznámých objektech.
V roce 2000 vyšla jeho autobiografie Leap of Faith (Zlom důvěry), kde této otázce věnuje celou jednu kapitolu. Kritizuje zvyk amerických vládních míst vše ututlat. Vláda se pokouší utajit všechny informace o UFO už od čtyřicátých let, píše Cooper nazlobeně. Stoupenci existence UFO Coopera milovali, protože v něm konečně našli zastánce, který patřil k NASA a navíc sám byl v kosmu.

Pilotované lety | Rakety | Raketoplány | Sondy | Kosmodromy | Kosmonauti
2007-2008 © KOSMONAUTIKA.CZ Všechna práva vyhrazena. Designed by František Zajíček