LET S OLYMPIJSKOU POCHODNÍ

Olympijské hry jsou již hodně starou tradicí. V dřívějších dobách v jejich průběhu dokonce i utichaly války. Stejně tak je hezkou tradicí to, co zahájení her předchází, a sice turné zapálené olympijské pochodně různými kraji. Rusko, na jehož území budou v únoru 2014 zahájeny XXII. zimní olympijské hry, v tomto ohledu rozhodně není troškařem a olympijskou pochodeň se rozhodlo poslat na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS). Stane se tak ve čtvrtek 7. listopadu 2013.
„Let s olympijskou pochodní“ (jak misi lodi Sojuz TMA-11M označuje v tiskové zprávě už i NASA) začal úspěšně 7. listopadu v 5:14:15 SEČ. Před polednem středoevropského času pak čeká trojici kosmonautů přílet na ISS. Zde mají zůstat až do poloviny května roku 2014. Wakata se přitom stane prvním japonským velitelem stanice, na které už jednou dlouhodobě pracoval (navíc je prvním japonským kosmonautem se čtyřmi starty do vesmíru: tím zároveň vyrovnává neamerický či neruský rekord v počtu letů do vesmíru, který dosud držel švýcarský astronaut Claude Nicollier).
„Naším záměrem je, aby to vypadalo úchvatně, rádi bychom předvedli olympijskou pochodeň ve vesmíru“, říká plánovaný účastník výstupu Oleg Kotov, který je již na palubě kosmické stanice. „Zkrátka to uděláme ve velkém stylu. Miliony lidí to budou moci sledovat živě v televizi. Uvidí kosmickou stanici a nás, jak pracujeme během kosmických výstupů. Ale chystáme i pár překvapení.“
Samozřejmě však kosmickou misi nemůže absolvovat zapálená pochodeň, jak je tomu na Zemi. Během kosmického výstupu do vakua by nehořela, a kdyby hořela uvnitř kosmické lodě či stanice, přímo by ohrožovala životy kosmonautů. Uvnitř kosmických plavidel se požár dostává pod kontrolu velmi stěží. Své by o tom mohla vyprávět jedna z posádek stanice MIR, která stanici a své životy zachránila jen tak tak.

PŘEDÁNÍ

Olympijská pochodeň se v sobotu 9. listopadu 2013 poprvé v historii objevila ve volném kosmu. Ruští kosmonauti Oleg Kotov a Sergej Rjazanskij si ji předali během výstupu z Mezinárodní vesmírné stanice na oběžné dráze kolem Země.
S pochodní vystoupil do volného prostoru Kotov, který ji v 15:40 SEČ ve výšce 417 kilometrů nad Tichým oceánem předal Rjazanskému. Oba s pochodní asi hodinu pózovali s vesmírnou stanicí, temným vesmírem a planetou Zemí v pozadí. Kosmická verze štafety byla vybavena jisticí karabinou pro případ, že by Kotovovi nebo Rjazanskému pochodeň vyklouzla z ruky a uletěla.
V takovém případě by se z ní stal nebezpečný projektil, který by při oblétání planety mohl ISS ohrožovat stejně, jako ji ohrožuje jiné kosmické smetí. Už se několikrát stalo, že kosmonauti při výstupu upustili nářadí nebo součástky, takže jisticí kroužek má své opodstatnění a kosmonauti si ji musí připevnit k paži.
Záběry, které pocházely převážně z kamer na helmách kosmonautů, živě vysílala ruská státní televize. Na svém webu je přenášela také americká NASA.
Olympijský oheň však během pobytu pochodně ve vesmíru stále hoří na Zemi.

POCHODEŇ UŽ VE VESMÍRU BYLA

Rusko není první zemí, která na oběžnou dráhu v rámci trasy olympijské štafety vynesla pochodeň. Do vesmíru se již tyto symboly her dostaly před olympiádami v Atlantě v roce 1996 a v Sydney v roce 2000. Dopravily je tam tehdy americké raketoplány. Tentokrát však byla pochodeň poprvé předána v otevřeném kosmu.

OLYMPIJSKÁ POCHODEŇ JE DOMA

V pondělí 11. listopadu 2013 v 0:26 SEČ, když stanice ISS přelétala nad Mongolskem, se od staničního modulu Zvezda oddělila kosmická loď SOJUZ TMA - 09M. Na palubě kosmické lodi seděla trojice Fjodor Jurčichin, Karen Nybergová a Luca Parmitano. Po nezbytné kontrole všech systémů Sojuz zažehnul své motory a ve 2:55 SEČ vstoupil do atmosféry. Ve 03:49 SEČ přistál 147 km jihovýchodně od kazašského města Džezkazgan. Podle informace moskevského řídicího střediska proběhl návratový manévr normálně. Posádka tak dokončila kosmické předání olympijské pochodně pro ZOH v Soči, když ji přivezla zpátky na Zem.
Olympijský oheň pak bude vynesen i na nejvyšší horu Ruska, na vrchol Elbrusu, a čeká ho i ponor na dno Bajkalu. Pochodeň s ohněm urazí celkem 65 tisíc kilometrů. Štafeta navštíví tři tisíce měst a vesnic. Poté bude předána představitelům ruského města Soči, kde 7. února 2014 začnou zimní olympijské hry.

NÁVRAT

12. května 2014 proběhlo ve večerních hodinách slavnostní předání velení stanice; dosavadní velitel Koiči Wakata předal velení Steve Swansonovi, který bude hlavou 40. dlouhodobé expedice. Prakticky se Swanson ujme povinností velitele po odletu transportní lodi Sojuz TMA-11M.
13. května 2014 nastoupili Michail Ťurin, Richard Mastracchio a Koiči Wakata do útrob své lodi Sojuz TMA-11M, naposledy zamávali svým třem kolegům, kteří vytvoří základ 40. expedice a pak už bylo jen potřeba hermeticky uzavřít průlez mezi ruskou lodí a staničním modulem Rassvět.
Obě tělesa byla spojená ještě několik hodin – posádka uvnitř Sojuzu oblékala své skafandry Sokol a hlavně se testovaly jednotlivé systémy lodi a hermetičnost spojení se stanicí.
Ve středu 14. května ve 00:36 SELČ přišel finální pokyn k uvolnění jistících západek, které po mnoho měsíců poutaly loď ke stanici. Jejich úplné otevření trvalo dvě minuty. V tu chvíli oficiálně skončila 39. dlouhodobá expedice. Současně ve chvíli, kdy se spojení uvolnilo, byla loď Sojuz „odpinknuta“ od stanice silou stlačených pružin.
Důvod tohoto manévru je jasný – není totiž žádoucí, aby Sojuz v těsné blízkosti stanice zapaloval své trysky. Pružiny se postaraly o postupné oddalování rychlostí 10 centimetrů za sekundu. Po několika minutách, když už byl Sojuz v dostatečné vzdálenosti, přišel patnáctisekundový zážeh motorů a loď se od stanice začala vzdalovat rychleji.
Ve 3:09 SELČ byl zažehnut hlavní motor lodi Sojuz. Tento čtyři minuty a 41 sekundy trvající zážeh měl za úkol poslat loď do atmosféry. Když loď letěla nad Afrikou, uzavřeli kosmonauti hledí svých přileb. Ve 3:33 SELČ se aktivovaly pyropatrony poutající k sobě orbitální, návratový a servisní modul lodi. Pouze druhý jmenovaný měl tepelný štít a proto posádka přežila následující ohnivé peklo.
Když posádka zvládla i maximální přetížení, mohly se vystřelit dva malé brzdící padáky, které vzápětí vytáhly ven první velký padák o ploše 24 metrů čtverečních. Ten během několika sekund zpomalil rychlost pádu 230 m/s na 80 m/s. Zároveň se jeho vystřelením začala kosmická loď otáčet kolem svislé osy, což zajišťuje stabilitu v dalších fázích. Další fází přistávacího manévru bylo vytažení hlavního brzdícího padáku s plochou 1000 metrů čtverečních. Ten zajistí zpomalení na 7,4 m/s a díky tomu, že je upoutaný z návratovému modulu na dvou místech, zajišťuje, že modul klesá k zemi nakloněný o zhruba 30°. Díky tomu je aerodynamicky stabilnější.
Před přistáním se ale spodní úpon odstraní, takže návratová kabina visí volně dolů. Když je modul 12 metrů nad povrchem, je posádka informována, aby se připravila na dosednutí. Finální zbrzdění zajistí šest malých raketových motorů na tuhá paliva, které se aktivují pouhý metr nad zemí. Sojuz TMA-11M dosedl do kazašské stepi východně od města Džezkazgan ve 3:58 SELČ.
(převzato ze serveru KOSMONAUTIX.CZ)



Externí odkazy

SOJUZ TMA-11M na stránkách serveru ASTRO.CZ

SOJUZ TMA-11M na stránkách serveru TECHNET.CZ