SOJUZ 1

kosmonaut:
Vladimir M. Komarov
start: 23.4.1967 v 00:35:00 UTC
nosná raketa: R-7
volací znak: Rubin
hmotnost lodi: 6450 kg
délka letu: 1 den 2 hodiny 52 sekund
počet oběhů: 18
přistání: 24.4.1967 v 03:22:52 UTC

Kosmická lod' Sojuz-1 11F615 7K-OK (A) No.4 odstartovala z Bajkonuru v neděli 23.dubna 1967 v 5 hodin a 35 minut místního času se zkušeným pilotem a účastníkem letu VOSCHODU 1 Vladimírem Komarovem na palubě. Komarova mise spočívala v tom, že měl strávit celý den kontrolou systémů Sojuzu a pak měl pozorovat Sojuz-2, jenž se měl k němu připojit na oběžné dráze, a procvičovat odvážné manévry, které měly vyvrcholit spojením obou kosmických plavidel. Potom se měli kosmonauti "projít" vesmírem a své lodi si vyměnit.


HLADKÝ START A PROBLÉMY SE SOLÁRNÍM PANELEM

Po hladkém startu dosáhl Sojuz-1 po 540 vteřinách od zážehu motorů stanovené dráhy, ale hned se objevily první potíže. Nevyklopil se totiž levý panel slunečních baterií. Tyto panely byly dva a po navedení kosmické lodi na oběžnou dráhu se odklápěly od trupu válcovité části přístrojového úseku. To bylo značně nepříjemné, protože se lodi nedostávalo energie a zablokovaný panel kryl radiátor tepelné regulace lodi, jenž se tak stal nefunkčním. Dále pak blokoval některé antény pro krátkovlnné spojení s pozemním řídícím střediskem. Na druhém oběhu informoval Komarov záložní vysílačkou na VKV řídící středisko o zjištěné závadě a uvedl, že lod' dostává pouze 13 až 14 Ampérů proudu, že tudíž nefunguje krátkovlnné rádiové spojení a že se neuskutečnila automatická orientace lodi na Slunce. Kosmonaut proto požádal o povolení zorientovat svoji lod' pomocí ručního řízení a optického orientátoru VSK-3 instalovaného v hlavním průzoru pod palubní deskou. Z řídícího střediska jej ale nabádali, aby se snažil co nejvíce šetřit elektrickou energii a pohonými hmotami pro orientační motorky.
Na třetím oběhu Komarov znovu oznámil, že se levý panel sluneční baterie stále nevyklopil a lod' se nezorientovala na Slunce. Bylo jasné, že za takového stavu bude Sojuz létat kolem Země nejvýše 3 dny, protože se chemické baterie za tuto dobu vyčerpají.
Vladimír Komarov se proto pokusil zablokovanému slunečnímu panelu "domluvit". Zpočátku si shodně s odborníky z řídícího střediska myslel, že se zasekl jednoduchý pružinový mechanizmus, snad jeho pojistka, takže panel, rozkládající se jako paravan, zůstal složený. Proto ze všech sil kopal u dna pilotní kabiny do stěny v místě připojení na přístrojový úsek v naději, že se otřesy přenesou k úchytu panelu sluneční baterie a uvolní se zablokovaná pojistka, která držela neposlušnou pružinu. V beztížném stavu však bylo takové počínání zcela marné. Panel se nerozevřel.

NEBEZPEČNÁ ROTACE

Komarov se proto pokusil zaseklý panel otevřít odstředivou silou tak, že uvedl kabinu do rotace. Ani to však ke kýženému výsledku nevedlo, naopak se přidaly další potíže.
Při pátém oběhu selhal stabilizační systém a kabina se na několik sekund dostala do neplánované rotace. Řídící středisko se začalo obávat o Komarovův život. Nemohl nový Sojuz v prostoru pořádně orientovat. Elektrická energie slábla. Spojení se začalo přerušovat. Vypnul automatický stabilizační systém a přešel na ruční ovládání polohovacích trysek. "Mám obtíže se stabilizací," ohlásil proto kosmonaut a odborníci v řídícím středisku i ve sledovací stanici Jevpatorija si náhle uvědomili, že podobná slova už z kosmu zazněla. Bylo to před rokem, kdy kolem Země létala americká kosmická lod' GEMINI 8. Nyní se ukázalo, jak je dobře, že si SSSR i USA braly při pilotovaných letech poučení z potíží druhé strany.
Na sedmém obletu rotace kabiny pokračovaly. Pak se lod' na dalších pět obletů odmlčela, nebot' se dostala mimo oblast sledovacích stanic.
"Pokus se usnout soudruhu Komarove," zněla instrukce. Pak už se ocitnul mimo vysílací rozsah. Celých dalších devět hodin bude ve vysílacím "stínu". Na spánek však kosmonaut neměl ani pomyšlení.
Na Zemi mezitím probíhala horečná debata jak postupovat dál. Většina odborníků se shodovala v názoru, že nejlepším řešením je co nejdříve ukončit Komarovův let. Objevily se však i jiné návrhy. Prosazovali je kosmonauti. Co kdyby SOJUZ 2 odstartoval a jeho posádka se pokusila Komarovovi pomoci tak, že by při výstupu do volného kosmu uvolnila zaseknutý panel slunečních baterií? Problém byl, že aktivní lod', tedy lod', která mohla provést spojení byl problémový Sojuz 1. Členové Státní komise už dříve zamítli i návrh, aby se Komarov oblékl do skafandru, vystoupil ven z lodi a zaseknutý panel uvolnil ručně. Výstup z nestabilní lodi byl totiž nesmírně riskantní až sebevražedný.
Hlavní posádku Sojuzu 2 poslali v neděli v podvečer spát, aby kosmonauti byli časně ráno připraveni na případný start. Nakonec bylo přece jen rozhodnuto počkat s konečným řešením až do třináctého obletu, kdy bude opět navázáno spojení a kdy také bude jasné, zda se situace zlepšila či nikoli.
Když se blížil třináctý oblet, uslyšeli Komarovův hlas. "Mám opět těžkosti s ovládáním kabiny," hlásil Komarov. "Proklatá lod'! Na co sáhnu to nefunguje!"
Při čtrnáctém oběhu selhala i palubní klimatizace. "Obávám se velké spotřeby paliva," ozval se znovu Komarov.
Bylo jasné, že zásoba pohoných hmot orientačních motorků by na plánované setkání stačila jen v případě, kdyby se cílový Sojuz-2 dostal na ideální dráhu a Sojuz-1 by pokračoval v dalším letu už bez jediné závady.
Technický ředitel a hlavní konstruktér Vasilij Mišin diskutoval s Komarovem o dalším podstatně změněném programu jeho letu.
"Rozumím," ozval se kosmonaut. "Palivo budu potřebovat pro další manévry. Setkání pokládám za předčasné. Doporučuji odložit start Sojuzu-2."
"Start Sojuzu-2 odložíme," zněla odpověd'.
"Rozumím," potvrdil bez stopy emoce Komarov.
Na šesnáctém oběhu došlo k totální ztrátě kontroly nad lodí a mnozí již Komarova v duchu odepisovali. Právem však patřil mezi technicky nejlépe připravené tehdejší sovětské kosmonauty. Znal konstrukci lodě velice podrobně a vážné problémy proto opět zvládl.
Řídící středisko ale bezodkladně vydalo nekompromisní příkaz ukončit předčasně let na příštím oběhu planety.

PŘISTÁNÍ

Vzhledem k problémům se stabilizací došlo k zážehu "retro" motoru až na konci osmnáctém obletu Země nad Afrikou.
Celý manévr provedl Komarov ručně, avšak zcela novým způsobem.
"Podařilo se mi zorientovat lod' a nasměrovat brzdící motor, který se zapálil nad Afrikou ve tři hodiny a pět minut," popisoval Komarov situaci. "Odhodil jsem přístrojovou sekci. Sestup začal dobře. Ted' shoří antény a spojení se přeruší. Na shledanou na Zemi."
Kabina Sojuzu-1 s kosmonautem Komarovem na palubě úspěšně proletěla horními vrstvami atmosféry. V několika etapách se aerodynamicky snížila její původní rychlost a ve výšce kolem 11 kilometrů začal pracovat padákový systém.
Hlavní padák se však kvůli problému s tlakovým senzorem neotevřel a záložní se při manuálním otevření zamotal, což vedlo k nekontrolovatelnému nebrzděnému pádu. Komarov zemřel při dopadu na povrch v oblasti Orenburské stepi na východ od města Orsk.

ZAJÍMAVOSTI

Komarov byl ženatý, měl dvě děti. Jeho ostatky byly dva dny po havárii uloženy při oficiální ceremonii bez účasti Brežněva do Kremelské zdi. Je po něm pojmenován jeden z asteroidů a kráter na měsíci a skladatel Brett Dean napsal o katastrofě symfonickou báseň Komarov's Fall.