APOLLO 11, CSM-107 Columbia + LM-5 Eagle
posádka:
Neil A. Armstrong
Edwin E. Aldrin
Michael Collins
hmotnost lodi: 44 015kg
start: 16.7.1969 ve 14.32 n.č.
trvání letu: 8 dnů 3 hodiny 18 minut 35 sekund (u Měsíce 57 hodin 35 minut, 29 oběhů)
trvání pobytu na Měsíci: 21 hodin 36 minut
počet výstupů: 1
hmotnost přivezených hornin: 20,7kg
První přistání pozemšťanů na jiném kosmickém tělese. Start se uskutečnil před zraky milionů diváků. Po 73 hodinách letu byla lod' navedena na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Astronauti oddělili měsíční modul Eagle od lodi Columbia a 20.7. 21.17.42 n.č. přistáli asi 6 km od středu vybrané oblasti v Mare Tranquillitatis. 21.7. ve 3.56 n.č. vystoupil Armstrong jako první člověk na Měsíc a o 18 minut později ho následoval Aldrin. Průběh činnosti astronautů byl přenášenou černobílou TV kamerou. Výstup trval 2 hodiny 15 minut. Start z Měsíce se uskutečnil 21.7. v 18.54 n.č. a po přestupu do mateřské lodi byl měsíční člun odhozen. Návrat k Zemi byl zahájen 22.7. a po bezproblémovém zpátečním letu o trvání 62 hodin přistála kabina do Tichého oceánu ve vzdálenosti 21km od letadlové lodi Hornet. Následující tři týdny byli astronauti v karanténě, aby na Zemi případně nezavlekli neznámé choroby.

JEDENÁCTÝ OBLET

Na jedenáctém obletu kolem Měsíce otevřel Buzz Aldrin poklop přechodového tunelu ve špici velitelského modulu a protáhl se do kabiny lunárního modulu. Nastal čas připravit vše k odpoutání a k sestupu k měsíčnímu povrchu, který byl zatím ještě daleko od nich.
Bylo třeba nakrmit autopilota potřebnými údaji, zkontrolovat program v počítači, nastavit rádio, opravit zaměření orientačních bodů, prověřit spojení s velitelskou kabinou i se Zemí, prověřit připravenost všech systémů, zásoby paliva i kapacitu baterií a spoustu dalších důležitých věcí. Lunární modul musel slétnou z oběžné dráhy až na měsíční povrch naprosto bezpečně.
Na Zemi byla neděle, astronauti však nicnedělání nesvětili. Jeden předčítal ze seznamu, druhý podle jednotlivých položek vše kontroloval a nastavoval přístroje. Nebyla to právě zábavná práce. Není divu, že když jim po téměř čtyřiceti hodinách položili z řídícího střediska ne právě vhodně formulovanou otázku, dočkali se jen uštěpačného odseknutí. Houston: "Jak jste daleko s aktivací?"
Eagle: "Jen tak si tu sedíme a válíme si kejty."
Nakonec už v kabině výsadkového modulu zůstali, zavřeli poklop přechodového tunelu a čekali na odpoutání od velitelské lodi, v níž osaměl Michael Collins.
Tvářili se, že je to pouze na chvíli, ale všichni tři dobře věděli, co je čeká a hlavně co se může stát. Mávli na sebe jen ledabyle rukou - žádné velké loučení.
"Proto jsme se rozhodli, že na to nebudeme myslet..." vzpomněl si možná na Neilova slova, jimiž odpověděl na dotěrné otázky novinářů, toužících po krvi.
Žádné velké loučení. Piloti jsou pověrčiví. A astronauti vzešli z řad pilotů...
Dokonalost přípravy Neila Armstronga a Buzze Aldrina pochopíme, když si připomeneme část záznamu rozhovoru posádky výsadkového modulu Orel s řídícím střediskem v Houstonu, popisující drama posledních okamžiků před přistáním na Měsíci:
"Země je právě v jednom předním okně... Houstone, mrkněte se na to delta H... poslyšte, program alarm!"
Na řídícím pultu palubního počítače se rozsvítilo výstražné světlo a na displeji začal blikat údaj 12 02, což znamenalo přetížení počítače. Z řídícího střediska se ozvalo klidné konstatování: "Potvrzujeme. To je v pořádku."
Astronauti však pro jistotu znovu upozornili: "12 02, 12 02.

Na žebříku sestupové části lunárního modulu zanechali astronauti plaketu na které jsou dvě kresby Země (západní a východní polokoule), nápis a podpisy kosmonautů a prezidenta Richarda Nixona.
Na plaketě je napsáno:

Here Men From the Planet Earth
First Set Foot Upon the Moon
July 1969 A.D.
We Came in Peace For All Mankind.

Zde se lidé z planety Země
poprvé dotkli nohama Měsíce.
Červenec L.P. 1969
Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.


ZAJÍMAVOSTI

Přistání na Měsíci bylo riskantní. Šance na návrat Apolla 11 se odhadovaly zhruba na šedesát procent. Proto byl připraven katastrofický scénář, zahrnující rozloučení ztroskotaných astronautů s rodinami a projev tehdejšího prezdenta Richarda Nixona. Memorandum bylo nazváno "Pro případ neštěstí" a obsahovalo scénář pro případ, že by Armstrong a Aldrin zůstali uvěznění na Měsíci. Nejprve měl prezident Nixon v soukromém telefonickém rozhovoru promluvit s manželkami obou astronautů. Poté měl v přímém televizním a rozhlasovém přenosu pronést projev k veřejnosti, který měl být přenášen také do lunárního modulu Apolla 11, uvězněného na Měsíci. Text byl dílem novináře Wiliama Safira, autora většiny projevů prezidenta Nixona.
Po prezidentově projevu měli mít oba astronauti možnost rozloučit se s manželkami. Pak by spojení s lunárním modulem bylo ukončeno. Na Zemi měla následovat bohoslužba.
Když se novináři Armstronga a Aldrina ještě před startem Apolla 11 ptali, co by udělali, kdyby se lunární modul nepodařilo navést z Měsíce zpátky na oběžnou dráhu k vyčkávajícímu velitelskému modulu, Buzz Aldrin jim odpověděl: "Nejspíš bych celý ten čas strávil opravou startovacího motoru." Armstrong byl o něco konkrétnější: "Pokud by se to stalo, nemáme v současné době žádnou možnost nápravy. Proto jsme se rozhodli, že na to nebudeme myslet."

Říká se, že v noci z 20. července 1969 se na hrobě zavražděného prezidenta Johna F. Kennedyho v Arlingtonu objevila malá kytička s lístkem a krátkým textem: "Pane prezidente, Orel přistál."


PROHLÉDNĚTE SI LUNÁRNÍ MODUL EAGLE

PROHLÉDNĚTE SI PRŮBĚH MISE APOLLA 11