Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nezdary superrakety N1 a technické nedostatky lunárních lodí L-1 a L-3 postupem času zcela vyloučily let sovětských kosmonautů na Měsíc. Sovětský vesmírný program hledal náhradní cíl na který by se mohl upnout a jako logický krok se nabízelo vybudování obydlené vesmírné stanice na oběžné dráze. V možnostech Sovětů bylo vypustit nosnou raketu Proton a tato raketa mohla dopravit na oběžnou dráhu malou kosmickou stanici, která by spolupracovala s lodí Sojuz, fungující jako transportní prostředek pro přepravu kosmonautů.
Projekt byl pojmenován Saljut a formálně byl zahájen 1. ledna 1969. Jednou z velkých neznámých připravovaného programu byla otázka, jak bude lidský organismus reagovat na dlouhodobý stav beztíže. Lékařské znalosti byly omezeny délkou pobytu (Valerij Bykovskij ve Vostoku 5 v roce 1963).
Získání biologických a lékařských údajů o delším kosmickém letu bylo cílem Sojuzu 9, který odstartoval 1.června 1969 s Andrijanem Nikolajevem (velitel) a Vitalijem Sevast'janovem (palubní inženýr). Data ze Sojuzu 9 ukázala, že člověk může přežít minimálně měsíc v beztížném stavu bez trvalých následků.
Otevřela se tak cesta pro vypuštění první orbitální stanice, alespoň co se týče života a zdraví posádky.

Saljut 1 byl vypuštěn 19. dubna 1971. Stanici tvořily tři válcovité sekce o nestejných průměrech a svým způsobem připomínala astronomický dalekohled. Na přední straně byl přechodový a spojovací úsek. V něm byl přechodový průlez a další průlez pro výstup kosmonauta v případě práce mimo stanici ve volném kosmu. Následoval pracovní úsek. Obsahoval pult ovládání stanice, také křeslo pro lékařské experimenty, pracovní stůl a další vybavení. Následoval obytný úsek o největším průměru, v němž byl rozměrný nálevkovitý kryt slunečního dalekohledu, také komora pro vyhazování odpadků, hygienické zařízení (toaleta byla ve zvláště větrané části stanice). Na konci byla oddělená část s nádržemi pohonných hmot, hlavní raketový motor a trysky orientačního systému, které byly ovšem i v přední části, v zadním úseku byly i přístroje zajišt'ující činnost stanice. Mnohé na Saljutu vycházelo ze zkušeností získaných při letech lodí Sojuz: čtyři solární panely (dva na přední sekci, dva na pohonné jednotce) byly ze Sojuzu, stejně tak ovládací a přístrojové panely.

KOSMICKÁ STANICE SALJUT 1

posádka: 1 stálá (SOJUZ 11)
start: 19. dubna 1971 ve 01:40:00 UTC
kosmodrom: Bajkonur, rampa LC-81/24
nosná raketa: Proton-K
hmotnost: 18 425 kg
délka: přibližně 20 metrů
šířka: přibližně 4 metry
obytný prostor: 90 m3
na oběžné dráze: 175 dní
obydlená: 23 dní
zánik: 11. října 1971

SALJUT 6


SALJUT 7