VOSCHOD 2

kosmonauti:
Pavel I.Běljajev
Alexej A.Leonov
start: 18.3.1965
nosná raketa: R-7
délka letu: 1den 2hodiny 2 minuty


První výstup člověka do kosmického prostoru. Výstup byl proveden nafukovací přechodovou komorou, protože sovětská elektronika nebyla schopna pracovat kvůli přehřátí ve vakuu. Komora byla o hmotnosti 250 kg, průměru 700 mm a výšce 770 mm ve složeném stavu. Po dosažení oběžné dráhy došlo k nafouknutí komory na délku 2,5 m, vnitřní průměr 1 m a vnější průměr 1,2 m.

PRŮBĚH PRVNÍHO VÝSTUPU DO KOSMICKÉHO PROSTORU

Je 9.30 SEČ, druhý oběh kolem Země a Leonov kývl na Běljajeva. Zkontrolovali si stopky a přístroje. "Připraven," přikývl Alexej A. Leonov. O chvíli později se jejich skafandry nafoukly na plný tlak. Kosmonaut ve skafandru dýchal čistý kyslík o tlaku 40kPa proto, aby se z jeho krve odstranil dusík. V případě náhlé dehermetizace skafandru by se mu totiž ihned v krvi vytvořily dusíkové bublinky, které by jej usmrtily. Oba muži byli připraveni na jakoukoliv nouzovou situaci.
Leonov uvolnil pás omezující jej v pohybu a otočil se k Běljajevovi, aby si nechal zkontrolovat dýchací přístroj a baterie. Od této chvíle byl Leonov závislý na energii a kyslíku ze svého "backpacku", jenž byl integrován ve skafandru. V něm měl zásobu kyslíku na 45 minut. To stačilo pro bezpečný návrat i v případě, že by se mu objevila ve skafandru trhlina o ploše až jednoho centimetru čtverečního. Z boku kosmické lodi vyčuhovala vzduchová komora. Leonov k ní doplul a vzduchotěsně za sebou zavřel poklop. Pak vzduchovou komoru vypustil a připevnil k ní bezpečnostní, zajištóvací lano. Když mu přístroje ukázaly nulový tlak, otevřel poklop horního průlezu do - otevřeného kosmického prostoru. Leonov se vznesl a pak se lehce prostrčil průlezem. "Jdu ven," hlásil vysílačkou Běljajevovi. Jeho velitel, celý rozrušený, okamžitě vysílal novinku řídícímu středisku. " V této chvíli," hlásil s neskrývaným nadšením, "se konečně člověk volně pohybuje ve vesmíru!" První lidský satelit byl unášen pryč od Voschodu, pomaloučku se kýval a otáčel, lehký jak peříčko, užaslý pohledem na Zemi pod sebou. Naklonil se, aby pohlédl do "toku oslepujícího slunečního svitu, jasného jako elektrický svářecí oblouk." Lehce zatáhl za poutací lano a vyletěl směrem k trupu Voschodu. Rychle před sebe natáhl ruku odrazil se a začal se točit kolem své osy. Hned se ve vzduchoprázdnu poučil o nevypočitatelnosti akce a reakce v beztížném prostoru. Malá kamera připevněná nad vzduchovou komorou, zachytila smějící se tvář kosmonauta, jak dovádí při první procházce člověka vesmírem.
Plán letu hovořil o deseti minutách ve vesmíru. "Nezažil jsem žádný strach," popisoval své zážitky. "Měl jsem jenom pocit nekonečnosti a hloubky vesmíru."
Po deseti minutách se obrátil, aby se naposledy podíval na překrásnou planetu, točící se pod ním, a pak vklouzl nohama napřed do vzduchové komory. Nějak však v průlezu uvízl. Leonov zhluboka dýchal a snažil se soustředit. Přišel na to. Jeho skafandr expandoval, a tak se stalo, že se zachytil jako zátka v hrdle lahve. Pomalu a opatrně vypouštěl skafandr až pod bezpečnostní povolenou hranici na 0,25 atmosféry a s použitím své velké síly se vtlačil zpět do vzduchové komory. Po otevření vnitřního průlezu komory se ocitl opět v kabině. Běljajev jej přitáhl k sedadlu a připoutal. Oba muži se ujistili, že vnitřní poklop průlezu je bezpečně zavřen. "At´si letí," řekl Běljajev. Ovládáním na přístrojové desce vzduchovou komoru odpojili a ta odplula od Voschodu pryč.
První EVA (Extra Vehicular Activity) již byla minulostí. Běljajev pozoroval Leonova. "Vypadal jako právě znovuzrozený člověk, jako člověk, jenž právě přiletěl z jiného světa." Radostí udeřil Leonova do ramene pěstí a zvolal: "Moloděc!"
Jeho výkřik slyšeli v řídícím středisku. Jak navigátoři uslyšeli z Běljajevových úst: "Dobřes to zaválel!", propukli v jásot.
Leonov se nacházel mimo kabinu 12 minut, a i s pobytem v přechodové komoře trval výstup celkem 24 minut. Během této doby zhubl o šest kilogramů.

NÁVRAT NA ZEMI

Posádka Voschodu ještě ale vyhráno neměla. Po 17. oběhu, když nadešel čas k zapálení "retro" raket pro návrat na Zemi, došlo k selhání stabilizačního systému a Běljajev musel převzít ruční řízení kosmické lodi. To samozřejmě zabralo čas, a tím se doba zapálení jejich "retro" raket o jeden oblet opozdila. Kvůli těmto potížím kosmonauti přeletěli oblast plánovaného přistání o 1300 kilometrů. Velitel konečně rakety aktivoval a předvedl vynikající výkon vedením své lodi plameným peklem. Během sestupu museli kosmonauti snést přetížení až 8 G.

PŘISTÁNÍ

Lod´přistála 19.3. v 10.02 SEČ v hustém lese 180 kilometrů severozápadě od města Perm, v horách Uralu, zaklíněna mezi dvě velké jedle. Leonov a Běljajev nemohli otevřít poklop a zůstali uvězněni uvnitř Voschodu.
Přestože venku mrzlo, chladící ventilátory uvnitř kabiny pracovaly naplno, protože elektrický systém lodi byl tak pošramocen, že kosmonauti nebyli schopni vířící lopatky vypnout. Ironií bylo, že chladící systém sice fungoval naplno, ale vytápěcí systém selhal.
Záchranný vrtulník se přihnal na místo za dvě a půl hodiny po přistání. Hluboký sníh a hustý les však znemožnil vrtulníku bezpečné přistání.
Posádka vrtulníku sice shodila prochladlým mužům teplé oblečení, ale to se zachytilo mimo dosah kosmonautů, ve vyšších větvích stromů. I kdyby je však shodili hned vedle visící lodi, stejně by to nebylo nic platné, protože posádka byla v kabině uvězněna. A tak šatsvo zůstalo viset na větvích, Voschod zůstal zaklíněn mezi dvěma jedlemi a kosmonauti se během mrazivé noci choulili v jeho kabině. Dalšího dne ráno se záchranná jednotka dostala do hustého permského lesa na lyžích a kabinu ze stromů vyprostili. Nedobrovolně věznění a zmrzlí kosmonauti se dostali ze své mrazivé cely konečně ven. Teplé jídlo a oblečení Leonova a Běljajeva brzy postavilo na nohy a společně se svými zachránci odjeli na lyžích k čekajícímu vrtulníku.