APOLLO 12, CSM-108 Yankee Clipper + LM-6 Intrepid
posádka:
Charles "Pete" Conrad
Alan L. Bean
Richard F. Gordon
hmotnost lodi: 44 039kg
start: 14.11.1969 v 17.22 n.č.
přistání: 24.11.1969 v 21.58 n.č.
trvání letu: 10 dnů 4 hodiny 36 minut 25 sekund (u Měsíce 88 hodin 57 minut, 45 oběhů)
trvání pobytu na Měsíci: 31 hodin 31 minut
počet výstupů na povrch: 2
hmotnost přivezených hornin: 34,1kg

2. úspěšné přistání na Měsíci. Krátce po startu byla raketa zasažena bleskem, avšak žádné zařízení se nepožkodilo. Kosmonauti dorazili po jediné korekci dráhy hladce k Měsíci a 18.11. je motor sekce navedl na počáteční dráhu kolem něho. 19.11. se od mateřské lodi Yankee Clipper oddělil měsíční modul Intrepid, ve kterém Conrad s Beanem přistáli 19.11. v 7.54.29. n.č. na povrchu Měsíce v Oceanus Procellarum, necelých 200m od kosmické sondy Surveyor 3, která tam dosedla 20.4.1967. Kosmonauti dvakrát vystoupili na povrch (Conrad celkem 7 hodin 45 minut, Bean 7 hodin 25 minut), nachodili téměř dva kilometry, instalovali sadu vědeckých přístrojů ALSEP a provedli inspekci Surveyoru, z něhož odebrali některé mechanické a elektrické části. Start z Měsíce se uskutečnil 20.11. v 15.25 n.č., po přestupu byl zbytek měsíčního modulu naveden k dopadu na měsíční povrch nedaleko místa přistání a vzniklé otřesy seismometr registroval po dobu 51 minut. Na oběžné dráze kosmonauti pokračovali ve vědeckém výzkumu a 21.11. se vydali zpět k Zemi. Přistání se uskutečnilo necelých 5km od letadlové lodi Hornet v cílové oblasti Tichého oceánu. Po přistání musela posádka strávit opět tři týdny v karanténě.

THUNDERSTROKE

Promočení pozorovatelé nemohli v dešti a přes bouřkové mraky Saturn V vidět. Náhle však byly tisíce shromážděných diváků překvapeny a vyděšeny bleskem, který sjel z nízkých mračen dolů, do oblasti odpalovací rampy. Někdo z tribuny hostů VIP - "hlavounů" vykřikl: "Bože, co se s tím Saturnem děje?"
Posádka Apolla uvnitř velitelského modulu, uviděla jasné zášlehy a slyšela divný řev, který ani kosmičtí veteráni GEMINI 11 Conrad a Gordon doposud nezažili. Do lodi udeřil blesk a vyhodil všechny jističe pojistek hlavních obvodů. Uvnitř lodi se rozprostřela tma a z ní živě blikala červená světla varovných kontrolek.
Záložní baterie Apolla 12 se zapojily a okamžitě doplnily spotřebu energie. Conradova první slova způsobila pokles teploty uvnitř řídícího střediska alespoň o dvacet stupňů.
"Mám dojem, že do nás uhodil blesk," řekl s ledovým klidem. "Akorát jsme ztratili naváděcí program, chlapi. Nevím, co se tu stalo." Během jeho hlášení Yankee Clipper automaticky "nahodil" elektřinu a světlo. Obrovitý Saturn V se svým odděleným, nezávislým naváděcím systémem, neovlivněný bleskem, pokračoval v navedení Apolla 12 na oběžnou dráhu kolem Země.
Conrad prošel přístroje. "Akorát nám všechno kleklo," sdělil CapComovi. Dick Gordon rychle přepnul některé jističe záložních systémů zpět na primární elektrické systémy. Všechno se opět oživilo.
Ozvalo se řídící středisko: "Máme tu pár případů infarktu."

JEDNA KU STU

Třetí stupěň Saturnu V vynesl Apollo 12 na oběžnou dráhu kolem Země a podle plánu se vypnul. Astronauti si mohli na chvíli opět bezstarostně vydechnout a uvést lod' do perfektního stavu. Jenom pár lidí z pozemského pracovního týmu věřilo tomu, že lod' bude pokračovat ve svém letu k Měsíci.
Každý naváděcí, navigační a řídící počítačový systém musel být úplně resetován obnovenými programy a jejich platnost překontrolována palubními počítači a počítači řídícího střediska. Většina inženýrů viděla možnost přistání na Měsíci v poměru jedna ku stu.
Koordinace mezi oběžnou dráhou a Zemí dokázala takřka nemožné. Všechny systémy zkontrolovány, třetí stupeň zažehnut a Apollo 12 směřovalo k Měsíci.

PĚKNĚ DLOUHEJ KROK

Conrad plánoval přistání v okruhu šesti set stop od sondy Surveyor, která zde přistála před jedenatřiceti měsíci, aby místo přistání Apolla 12, Oceán bouří, prozkoumala.
Sestup z oběžné dráhy kolem Měsíce v lunárnm modulu, jenž Conrad a Bean pojmenovali Interpid byl neuvěřitelně přesný a po celou dobu jej měli absolutně pod kontrolou. Pete hlásil CapComovi, že jim připadalo, že Surveyor na ně čeká. Trochu s Intrepidem oblast kolem obtančil, aby vybral nejlepší místo k přistání, které dostalo přezdívku "Petovo parkoviště" a něžně dosedl na měsíční povrch .
"Vynikající!" křičel Pete do mikrofonu. "Nemůžu se dočkat, až budu venku! Ty šutry na nás čekají už čtyři a půl miliardy let, abysme vylezli ven a sebrali je. Do prkýnka, tady je to hezký."
Pete byl ze všech astronautů nejmenší, byl o 11 centimetrů menší než Neil Armstrong. A také s ním byla největší zábava. Sešplhal pozpátku z průlezu Intrepidu po žebříku dolů a odstrčil se, aby mohl pěkně dopadnou na povrch planety. Z plna hrdla zakřičel: "Hopla! Lidičky, pro Neila to byl možná malej krůček, ale pro mě to byl pěkně dlouhej."

PRACH SE LEPÍ NA PATY

Nezkrotitelný Conrad a jeho kolega Alan Bean podnikli dvouhodinový výlet od svého lunárního modulu, umíst'ovali na měsíčním povrchu různé přístroje, především automatickou vědeckou stanici ALSEP, vybavenou pro složitější experimenty, než jaké vykonávaly přístroje, které rozmístil Armstrong s Aldrinem. Sbírali vzorky - 34,5 kilogramu kamenů a materiálu z povrchu planety.
Proběhli se po svahu širokého kráteru k Surveyoru sondu fotografovali a sňali z ní kameru a části kabelu částí pro pozdější analýzu. Při té se pak ukázalo, že v televizní kameře Surveyoru se kdysi na Zemi uchytily bakterie, jež celou dobu pobytu na Měsíci bez úhony přežily. Na zpáteční cestě byl povrch poněkud jiný, než který obklopoval APOLLO 11.
"Ten prach!" křičel Pete. "Prach je všude. Chodíte vlastně v oblacích prachu, který sami nohama zvedáte. Prach se lepí na všechno." Lepil se na boty a nohavice skafandrů v tak silné vrstvě, že během odpočinku si raději skafandr ponechávali oblečený, protože měli strach, že jeho životně důležité součásti by se mohly ucpat.
Venku se jim dostalo neočekávaného pohledu, který vzrušil vědce na celém světě. Conrad to ohlásil jako "skupinu kónických pahorků, které vypadaly jako ...malé sopky." Našli zelené kameny a hnědavý prach. Prachem byl pokrytý i Surveyor, a to dokazovalo, že přistávací motor Intrepidu svým tahem způsobil malou prašnou bouři, která dosáhla více než 200 metrů od lodi.

PERFEKTNÍ NÁVRAT

Brzy, příliž brzy pro oba, Conrada i Beana, opustil Interpid Oceán bouří a letem jako vystřiženým z knížky se dostavili na kosmické rendezvous s Dickem Gordonem na palubě Yankee Clipperu. Interpid a Yankee Clipper se na oběžné dráze spojily po 37 hodinách hodinách od oddělení. Dick své kolegy přejel pohledem a prohlásil, že takové umouněnce na palubě nechce - Conrad a Bean mu tedy jenom předali vzorky, museli se svléknout donaha a spojovacím tunelem propluli jen se sluchátky a mikrofonem.
Interpid byl poté odhozen, aby dopadl zpátky na Měsíc. Seismometr v soupravě ALSEP zaznamenával vibrace vyvolané nárazem více než hodinu. Po jedenácti obletech zažehl Yankee Clipper motor a začala zpáteční cesta k Zemi. Zajímavostí bylo, že astronauti úmyslně vypnuli spojení s Houstonem, aby měli pro sebe alespoň chvíli klid.
Let domů a přistání proběhlo s omračující precizností a to doslova, nebot' byl Bean při žblunknutí do Tichého oceánu zasažen uvolněnou kamerou do hlavy a na chvilku ztratil vědomí.