BURAN

start: 15.11.1988 v 03.00.00 UTC
nosná raketa: Eněrgija
posádka: bezpilotní let
raketoplán: Buran
kosmodrom: Bajkonur
přistání: 15.11.1988 06:25:57 UTC

Sovětský svaz oficiálně oznámil, že první start raketoplánu Buran se uskuteční 29. října 1988. I přes dvanáct roků vývoje, různé testy tepelné ochrany i přes četné letové zkoušky funkčního modelu orbitálního letounu poháněného proudovými motory v atmosféře, nebyl stále Buran připraven k pilotovanému kosmickému letu. Stále chybělo vybavení pro bezpečný pobyt posádky a terminálové displeje palubního počítače nebyly ještě ani navrženy. Zkrátka, raketoplánu Buran chyběly dostatečně spolehlivé elektronické systémy. Start však byl politickým rozhodnutím. Byl vydán rozkaz a letová demostrace se musela uskutečnit, byt' inženýři i piloti označovali celou věc za příliž předčasnou. Program měl však za sebou 12 let polykání peněz a nadešel čas předvést výsledky. Riziko plynoucí ze zrušení celého programu bylo přinejmenším stejné jako riziko neúspěšného startu.

NEPOVEDENÝ START

Pokus o start 29. října přinesl zklamání. Předstartovní příprava je hektická. Postupně se vynořuje 15 závad na raketě a na pozemních zařízeních, ale specialisté je rychle odstraňují. Ve chvíli odpočítávání T minus 51 vteřin startovní počítač zjistil, že se neodklopila obslužná plošina s přístroji pro nastavování gyroskopů navigačního systému. Při startu by o ni komplex Eněrgija-Buran mohl zavadit, což by vedlo ke katastrofě. Start byl tedy odložen o čtyři hodiny. Hlavní konstruktér rakety Gubanov, který je místo nemocného technického vedoucího Gluška ředitelem letu, nařizuje: "Start odložit a vypustit palivo!"
Premiéra Buranu tedy nebude dárkem politbyru k výročí bolševické revoluce.

KONEČNĚ ÚSPĚCH

K druhému pokusu došlo až 15. listopadu. Buran upevněný na boku rakety Eněrgija se pomalu zvedl, udělal manévr podobně jako americké raketoplány a začal stoupat. První stupeň přestal pracovat po 165 vteřinách, čtyři postranní bloky se oddělovaly ve dvojicích. K navedení na balistickou dráhu došlo po 486 vteřinách od startu. Odhozený druhý (centrální) stupeň zanikl v atmosféře nad pobřežím Chile a nad Tichým oceánem. Orbitální letoun použil své dva rakétové manévrovací motory a byl naveden na prakticky kruhovou dráhu ve výši 248 - 256 kilometrů. Absolvoval dva oblety. Brzdící manévr byl zahájen nad Tichým oceánem v dosahu sledovacích námořních lodí Dobrovolskij a Nedělin. Buran vstoupil do atmosféry a po automatikou řízeném sestupu (závěrečnou fázi řídil pozemní mikrovlnný naváděcí systém) přistál na betonové dráze nedaleko startovní rampy na Bajkonuru, z níž byl vypuštěn.

TECHNICKÝ POPIS

Zatímco vlastní raketoplán dospěl k podobě nápadně připomínající americký SPACE SHUTTLE, principy jeho provozu i vybavení pro vzlet byly značně odlišné. Sověti se rozhodli, že nebudou stavět velké pomocné stupně na tuhé palivo - s něčím takovým ani neměli zkušenosti. Namísto toho se zakrátko přiklonili k myšlence nového raketového systému založeného plně na kapalných pohoných látkách, jenž později dostal jméno Energija.
Sám družicový stupeň, neboli raketoplán, byl z hlediska vzhledu téměř dokonalým dvojčetem amerického. Sovětští konstruktéři se pokoušeli přijít s odlišným designem, aby nebyli západem nařčeni z plagiátorství, ale v aerodynamických tunelech se brzy ukázalo, že NASA odvedla dobrou práci. Prostě zákony aerodynamiky platí pro všechny stejně a raketoplán má pro dané úkoly optimální tvar.
Hlavní rozdíl mezi oběma prostředky byl v tom, že družicový stupeň Buran nebyl vybaven žádnými hlavními motory - při vzletu plně spoléhal na svůj nosič, raketu Eněrgija. Výhoda tohoto uspořádání byla, kromě univerzálnosti (Buran mohl startovat na jakékoliv raketě, samozřejmě s patřičnou nosností a naopak Eněrgija mohla vynášet i jiné náklady než raketoplán) i větší nosnost. Buran mohl vynášet o pět tun více nákladu než jeho americký rival.





































KDE MŮŽETE RAKETOPLÁN BURAN VIDĚT?

Dnes si mohou zájemci o dobývání vesmíru prohlédnout tři Burany. První od roku 1997 slouží jako atrakce v Gorkého parku v Moskvě a jeho vnější podoba je totožná se strojem, který se podíval do vesmíru. Druhý je v TECHNICKÉM MUZEU SPEYER v německém Sinsheimu - jedná se o stroj s proudovými motory na zádi, který při zkouškách podnikl 34 letů. Původně byl vystaven při olympiádě v Sydney, poté nějakou dobu chátral v Bahrajnu.
Smutný osud ale potkal nejvzácnější Buran (jenž původně nesl na trupu jméno Bajkal), tedy exemplář, který podnikl v listopadu 1988 památný let. Dlouhá léta byl spolu s raketou Eněrgija uskladněn v jednom z hangárů na kosmodromu v Bajkonuru. Kvůli nedostatku peněz a s tím související špatné údržbě se ale v květnu 2002 zřítila střecha haly a oba exponáty prakticky zničila. Kromě toho tehdy zahynulo několik dělníků.
Třetím exemplářem je Buran 1.02 (Ptička). Byl vyroben v roce 1988 a to včetně systému zajištění životních podmínek pro posádku. Plánovaný start s posádkou v roce 1992 byl zrušen. Po rozpadu Sovětského svazu také přešel do vlastnictví Kazachstánu a dodnes je vystaven na kosmodromu Bajkonur.