GEMINI 4

posádka: James McDivitt, Edward White
hmotnost lodi: 3574 kg
start: 3. června 1965 15:15:59 UTC
kosmodrom: Cape Canaveral Air Force Station, Florida, vzletová rampa LC-19
počet oběhů: 62
přistání: 7. června 1965 17:12:11 UTC
trvání letu: 4 dny 1 hodina 56 minut 12 sekund


Druhý pilotovaný let programu Gemini. James Mcdivitt a Edward White setrvali na oběžné dráze v Gemini 4 více než čtyři dny a White se stal prvním Američanem, který vystoupil do volného kosmu. Američané tuto činnost mimo lod' nazývají EVA (Extra-Vehicular Activity). Astronauti rovněž vykonali řadu dalších experimentů a neúspěšně se pokusili o těsné přiblížení k vypotřebovanému hornímu stupni své rakety Titan.


PRVNÍ AMERICKÁ EVA

Při čtvrtém obletu Země si White připnul nouzový kyslíkový dýchací přístroj. Na přilbu skafandru si připevnil pozlacené hledí, které mělo chránit jeho zrak před pronikavě ostrými slunečními paprsky. Skafandr, který měl na sobě, se skládal z jedenadvaceti vrstev ochranného materiálu, jenž ho měl chránit před 250 stupňovou teplotou, když bude vystaven přímému slunečnímu záření, a před 150 stupňovým mrazem, když odpluje do stínu kosmické lodi. Překontroloval sedm a půl metru dlouhé bezpečnostní lano, jakési "super" vodítko, pupeční šňůru poskytující mu konstantní přívod kyslíku, komunikační spojení s McDivittem, které mělo zajistit, že neodpluje do hloubi vesmíru.
Vysoko nad Austrálií začali astronauti snižovat tlak v kabině. Na rozdíl od VOSCHODU se svojí vzduchovou komorou měla Gemini hořejšek kabiny podobný stíhacímu letadlu a po otevření poklopu na Whiteově straně měli být oba astronauti vystaveni naprostému vzduchoprázdnu vesmíru.
Nad Tichým oceánem otevřel White svůj poklop. Pod nimi se otáčela Země. Mezi Havají a Mexikem se opatrně vyhoupl z lodi do kosmického prostoru. Ed White uchopil trysku tvaru pistole naplněnou kyslíkem pod tlakem a použil ji ke svému pohybu, kam až lano dovolilo. Po každém stisknutí kohoutku jeho tělo následovalo znění starého Newtonova zákona a pohnulo se přesně opačným směrem, než kam směřoval proud kyslíku.
To byla technická stránka věci. A lidská? Grandiózní, nebot' Ed White metal salta, líně se vznášel na zádech, dělal piruety a stál na titanovém trupu Gemini, chechtající se jako malý kluk. Mohl "letět" sedm a půl metru daleko kterýmkoli směrem od kosmické lodi a také toho, bezpečně zavěšen na zlaceném laně, patřičně využil. Dotek nereálna vstoupil na scénu, když se termální rukavice, kterou White zapomněl na sedadle, sama od sebe pomalu začala vznášet nahoru a pryč od Gemini na svoji vlastní oběžnou dráhu, jako jedna z nejpodivnějších oběžnic Země.
Pozornost obou astronautů byla tak upřena na to, co se dělo, a White byl v takové euforii, že dvanáct minut plánovaných na procházku kosmem rychle uteklo. Bylo načase, aby se White vrátil dovnitř kabiny, dokud jsou ještě na slunci. Tentokrát byl CapComem v Houstonu astronaut Gus Grissom (abslovoval suborbitální let v lodi MERCURY - REDSTONE 4) a dobře věděl, že Whiteova rozjařenost může být zhoubná. Bylo to podobné "hloubkovému opojení", kterému jsou vystavováni potápěči, potápějící se s akvalungem, nebo opojení zatemňující mysl pilotů ve velkých výškách.
"Gemini čtyři," oznámil Gus strohým hlasem, "vrat'te se zpátky dovnitř." McDivitt zavolal na Whitea, jenž ještě venku dováděl. "Chtějí tě tady uvnitř, a to hned." Edovi Whiteovi se ještě do kabiny nechtělo. "Vždyt' je to zábava!" řekl nadšeně. "Nechce se mně zpátky, ale jdu."
Při přiblížení zpět k poklopu zjistil, že manévrování kolem kabiny se pouze snadno řekne, ale hůře provádí. Bez jakýchkoliv úchytů nebo výstupků jak pro ruce, tak i pro nohy, byl návrat zpět do kabiny pomalý a obtížný. McDivitt mu pomohl a vtáhnul jej zpátky na sedadlo. White se připoutal a pak zavřeli poklop průlezu a opět natlakovali kabinu. White byl venku celých dvacet jedna minut.
"Měl jsem jenom neznatelný pocit rychlosti," hlásil řídícímu středisku. "Ten pohled tady odsud, seshora, je velkolepý. Viděl jsem mnohem větší detaily než z letadla, letícího ve výšce čtyřicet tisíc stop... Bylo vidět kontury měst, silnic. Byl vidět brázdy za loděmi na moři."
V NASA byli touto misí celí nadšení. Tým lékařů potvrdil, že posádka se těší dobrému zdraví. Dr. Charles Berry, letový lékař astronautů, uvedl: "Bylo to mnohem, mnohem lepší než cokoliv, co jsme očekávali. Bylo nám řečeno, že po čtyřech dnech v beztížném stavu upadnou astronauti do bezvědomí. No, nestalo se tak. Bylo nám řečeno, že astronauti budou, jakmile vykročí ven do kosmu, trpět závratí, ztrátou orientace. Ani to se neukázalo pravdivé."