HOME KONTAKTY MAPA WEBU
MERCURY 3 (MR 3)

start: 05.05. 1961
délka letu: 15minut 22sekund
nosná raketa: Redstone
jméno lodi: Mercury 3 (Freedom 7)
astronaut: Alan Shepard

První Američan ve vesmíru, suborbitální let.

Alan Shepard Letový lékař Bill Douglas vzbudil Sheparda 5.května brzy. Jako každý jiný den se na sebe při holení šklebil do zrcadla, osprchoval se a pak do sebe hodil snídani, skládající se z filet mignon, vajíček, pomerančového džusu a čaje. Vstal od snídaně a vzdal se na milost a nemilost doktorům, kteří do něj jako obvykle rýpali, píchali a měřili ho a pak na něj připevnili baterii lékařských senzorů. Krátce po 4:00 ranní už oblečen odjel z hangáru S spolu s Douglasem a kolegou astronautem Grissomem na odpalovací rampu. Jeli v mikrobusu, který Shepard přirovnal k natěsnanému "dobytčáku".
Shepard se náhle otočil ke Grissomovi a zeptal se: "Ty, Gusi, víš jak má vypadat správnej astronaut?" Parodoval přitom Jose Jimineze Billyho Dany.
"Nevím, Jose," odpověděl Gus. "Řekni mi to."
"Měl by mít odvahu, správnej krevní tlak a čtyři nohy."
"Proč čtyři nohy, Jose?"
"Protože ve skutečnosti chtěli vypustit psa, ale řekli si, že by to bylo moc krutý."
Mikrobus zastavil u odpalovací rampy. V mžiku bylo všechno jinak. Alan Shepard se ocitl v cizím světě ostrých reflektorů a jekotu větru, vanoucího přes podchlazené palivové potrubí. Vykročil ke zdviži na ochoz rampy. "Nahoru" znamenalo šest poschodí nad ním.
Vstoupil do zdviže. Zvuk zavíraných dveří za jeho zády zapůsobil jako neplánovaný signál k tomu, že muži a ženy, veškerý personál odpalovací rampy spustil spontánní potlesk a volání slávy. Shepard se otočil a zamával jim. Pokoušel se k nim promluvit, ale slova mu uvázla v hrdle. Věděl, že kdyby promluvil, dojetí mu nedovolí ... přinutil se věnovat pozornost Billu Douglasovi.
"Na tu máš," řekl mu letový doktor a podal mu krabičku dětských pastelek.
"To proto, abys tam nahoře měl co dělat," dodal Douglas.
A pak už byl ve sterilním "bílém pokojíku", místnosti, jež obklopovala kabinu, která jej měla vynést z tohoto světa. Astronaut John Glenn ho přivítal slovy, že je vše připraveno. Stiskli si pevně ruce a Alan se začal soukat do kosmické lodě.
Na boku bylo napsáno Freedom Seven. Alan to tak chtěl. Freedom - svoboda, protože je to patriotické, a Seven - sedm, protože to byla v pořadí sedmá vyrobená kabina Mercury. Číslo také představovalo sedmičku astronautů Mercury.
Jakmile byl Alan do svého kosmického kočáru "nazut" a všechny kontakty s jeho skafandrem dokončeny, mohl akorát tak pohnout očima a dost. Pro tento let umístila NASA na malou římsu uvnitř kabiny záložní padák. Shepard jej mohl použít pouze tehdy, kdyby se po otevření hlavního padáku něco vymklo kontrole a bylo potřeba použít nouzový východ. V takovém případě si měl připevnit padák na hrud' a vypadnout ven. Každý, kdo věděl, jak je kabina Mercury těsná, věděl i to, že padák je tam jen z toho důvodu, že kdyby se během letu něco přihodilo, tak aby pak nikdo nemohl říct, že se pilot nemohl zachránit.
Usadil se a uvnitř uviděl na palubní desce malinkatý vzkaz.

ZÁKAZ MÍČOVÝCH HER.

Glenn nakoukl průlezem a smál se na Alana, čtoucího vzkaz. Alan mu jej podal.
Poklop byl připraven k zavření. Alan na Glenna vztyčil palec v rukavici. "Brzy se uvidíme," řekl. Za Glennem personál rampy volal na rozloučenou. "Hladké přistání, kapitáne!"
Poklop se zavřel.
Alan Shepard byl sám, natěsnaný do kabiny kosmické lodě, kde bylo míň prostoru než v telefonní budce. Ucítil mravenčení a svírání útrob, které mu připomnělo, že sedí na vrcholku velké bomby. Odsunul tuto myšlenku stranou a začal se věnovat práci. Probíral jednu položku kontrolního seznamu za druhou, testoval rádio a všechna nastavení přepínačů. Podíval se periskopem umístěným uprostřed palubní desky. Viděl, jak personál ještě stále pracuje kolem rakety. Pak se začali všichni spolu s věží rampy, odjíždějících na ocelových kolejích pryč od Redstone, zmenšovat.
Mrkl se na startovací stopky v kabině. Jenom patnáct minut do startu. Pohled ven se zastřel. Zatahovaly se mraky! Sakra!
Startovací stopky se zastavily. Všichni čekali jak na skřipci, až se obloha vyjasní. A všichni tato zdržení nesnášeli. Poskytovalo to prostě další možnost, aby se vyvrbil jiný problém.
Také že ano. Letový ředitel nařídil přisunout rampu zpět k raketě. Objevila se závada na nějaké malé elektrické součástce. Nic vážného, ale muselo se to opravit a výsledkem bylo zdržení o hodinu a dvacet šest minut.

PROBLÉM S ČŮRÁNÍM

Zdržení si začalo vybírat i fyzickou daň. Shepard seděl na vrcholu Redstone už tak dlouho, že se začal ozývat jeho močový měchýř. A to byl problém. Suborbitální let byl naplánován na pouhých patnáct minut. Nikdo si namyslel, že by mělo být nutné vybavit Sheparda nebo lod' odebíracím systémem na moč.
"Gordo!" volal Shepard na hlavního spojovatele astronauta Gordona Coopera.
"Spust', Alane."
"Člověče, mně se ti chce čůrat."
"Cože se ti chce?"
"Slyšels. Musím močit. Jsem tu celou věčnost. Můstek je pořád tady, tak proč mě nenecháte trochu protáhnout?"
"Momentíček," odpověděl Gordo. Za pár minut se opět ozval. "Není to možné, Alane. Werner (Werner von Braun, hlavní konstruktér) říká, že na smontování "bílého pokojíku" není dost času. Bohužel tam musíš zůstat sedět."
"Gordo, musím si jít ulevit!" křičel Shepard. "Můžu tu trčet ještě dalších pár hodin a to mně už pak močový měchýř snad praskne!"
"Werner řekl ne."
Alan byl čím dál naštvanější. "Řekni jim Gordo, že s tím musím něco dělat, jo? Do prkýnka, tak jim řekni, že to udělám do kalhot a hotovo."
"Ne! Ne, proboha, to nesmíš udělat," křičel Gordo. "Doktoři říkají, že jestli to uděláš, tak jim zkratuješ všechny kontakty!"
"Tak jim řekni, at' vypnou elektriku!" odsekl Alan.
Řešení bylo tak jednoduché. Gordo zadržoval smích.
"Oukej, Alane. Vypnuto. Můžeš to pustit."
Protože byl v polonakloněné pozici obličejem vzhůru, tekutina se shromáždila v místě, kde měl kříž. Nicméně jeho skafandr jako by byl pro tuto nouzovou situaci navržen. Těžké spodní prádlo nasáklo močí, ale stoprocentní kyslík obíhající skafandrem je brzy vysušil.
Znovu začalo odpočítávání.
Můstek s věží byl pryč.
Pět minut.
Tři minuty.
Dvě minuty a čtyřicet vteřin.
Shepard uslyšel obávané slovo: "Stop."
Gordo byl okamžitě na lince. "Alane tentokrát se to zpomalilo tady - máme tu, ehm, menší problém s počítačem -"
"Do prdele!" zařval Alan. "Už tady trčím více než tři hodiny. Jsem sice o hodně klidnější než vy, hoši, ale proč byste si nemohli ten váš malý problém vyřešit a konečně tuhle "svíčku" zapálit?"
Chyba napravena, odpočítávání opět pokračovalo. V čase T minus dvě minuty Alan uslyšel Dekův (Deke Slayton - šéf letových operací NASA) hlas, který s monotónní profesionalitou odpočítal poslední sekundy.
Interní pumpy Redstone ožily a kabinou začaly otřásat vibrace.

START MERCURY 3

T minus sedm.
Dekův hlas dodal Alanovi sílu.
Šest.
V duchu mluvil ke svému příteli: "Bud' stále se mnou, Deke..."
Pět.
Zapřel se pevně nohama o kabinu.
Čtyři.
Alan položil ruku poblíž stopek na palubní desku. V případě, že by automatické stopky selhaly, musel by je zapnout manuálně.
Tři.
Levá ruka na páce zrušení startu. Záchranná věž připravena.
Dva.
Mluvil k sobě nahlas. Byla to tradice pilotů vstupující na práh neznáma. "Oukej, troubo, šels do toho dobrovolně. Tak to dotáhni do konce!"
Jedna.
"Nepodělej to, Sheparde..."
Nula.
Dekův hlas zahlaholil vyšším tónem: "Zážeh!"
Start Mercury 3 Daleko dole pod Shepardem to zarachotilo. Pumpy se roztočily naplno. Palivo tryskalo palivovým potrubím, spojující se ve spalovací komoře, aby se zrodil oheň. Napjal tělo.
Než mohl přemýšlet, co přijde dál Redstone se rozlétl tupý řev, který dolehl až do kosmické lodě. Hřmění sílilo. Bylo hlasitější a hlasitější.
"Start!" volal Deke.
Alan cítil pohyb. Znovu se připravil na vibrace a náraz. Zesílil si hlasitost sluchátek naplno. V narůstajícím hřmění nechtěl, aby mu ušlo jediné Dekovo slůvko.
Freedom Seven se lehce zakymácela.
Srdce mu bušilo.
První zřetelná známka pohybu.
"Tak už letíš, Jose!" křičel vítězoslavně Deke.
"Potvrzuji start. Stopky zapnuty," zvolal Alan. Ted' už cítil tu sílu pod sebou.
"Tady Freedom Seven. Palivo v pořádku. Kyslík v pořádku. Tlak v kabině 5,5 PSI," vylétly z Alana údaje jako páska ze stroje.
"Rozumím, tlak v kabině pět celých pět," odpovídal Deke.
"Tady Freedom Seven. Dvě celé pět g. Kabina pět celých pět. Kyslík, zelená. Hlavní sběrnice má dvacetčtyři a nezávislá baterie má dvacet devět."
Od Deka přišlo spokojené, ujišt'ující: "Rozumím."
Shepard nyní vážil dvaapůlkrát více než normálně. Doposud byl let hračka. S řídnoucím vzduchem se plamen Redstone začal prodlužovat.
Měl za sebou nejsnadnější část letu s výstupovým motorem a pak již dosáhl vyjetých kolejí, bariéry, kterou musí překonat, aby mohl nechat atmosféru pod sebou.
Redstone tlačila, pulovala a bušila na rázové vlny, tvrdošjně se před ní shromažd'ující. Alan se probíjel skrze bariéru z podzvukové rychlosti do nadzvukové. Ted' se nacházel na pokraji maximálního Q, zóny maximálního dynamického tlaku, kde síla letu a stoupání stavělo nosné raketě do cesty překážku.
Začalo poskakování, klepání a bouchání přes hluboké a ostré neviditelné výmoly. Přilbou narážel na polstrování tvarovaného sedadla. Pak Redstone proklouzla do klidné zóny. S maximálním Q za sebou se Shepard usmál a zapnul mikrofon.
"Oukej, ted' je to mnohem klidnější. O hodně klidnější."
Když už nic jiného, Deke byl svou lakonickou odpovědí "Rozumím" originální.
Řídící středisko Mercury hlásilo čas letu: "Plus dvě minuty ..."
Alan Shepard byl nyní dvacet pět mil vysoko. Zvyšující se přetížení s ním mrsklo do anatomické sedačky. Zabolelo to, ale ten super pocit!
To je pane jízda!
"Všechny systémy pracují bezvadně," hlásil dolů Dekovi.
Těžko se mu mluvilo, protože měl přetížením stažené hrdlo a hlasivky.
Přicházel další okamžik pravdy.
Z nosné rakety se stal inertní válec, od kterého se měl Shepard oddělit. To se stalo ihned, jakmile umlkly motory Redstone.
Konečně!

BALISTICKÁ KŘIVKA

Nad astronautovou hlavou ožila velká, tuhým palivem poháněná raketa, plivajícíza sebe plameny ze tří šikmých trysek. Tyto trysky přerušily spojení mezi nyní již nepotřebnou, dlouhou záchrannou věží, která se škubnutím oddělila od Freedom Seven a v bezpečném úhlu ji briskně odnesly pryč.
Systémy fungovaly precizně a přesně podle plánu.
Na základně kabiny se zažehly tři malé oddělovací raketky. Freedom Seven se začala vzdalovat od Redstone.
Na palubní desce se před Shepardem rozsvítila nová kontrolka.
"Tady sedmička. Oddělení kabiny GO!"
Shepard byl ponechán sám svému osudu, svištící vysoko nad Zemí v dlouhé balistické křivce.
"Rozumím," potvrdil Deke. Neměl, co by dodal. Nechal to na Alanovi, ten měl něco o čem mohl hovořit.
Alan podal připravená hlášení. Pak se napil, vychutnávaje nápoj v odloučení od své rodné planety.
"Jsem volný!" jásal.
Stav beztíže byl ... báječný, senzační, neuvěřitelný. Zázračné pohodlí.
Tlakové body zmizely a malá kabina se mávnutím kouzelného proutku jako by zvětšila. Kdyby nebyl připoután k sedadlu, byl by se vznášel.
Pocítil, že Freedom Seven se začala pomalu otáčet. Jiné zvuky! Samozřejmě, řídící trysky, pracující ve vakuu. V těle kabiny vyvinly pnutí a to k němu dorazilo ve formě temného bouchání a tlumených ran. Lod' byla řízena autopilotem přesně podle letového plánu, obracela se a natáčela do správné polohy tak, aby tupý konec kabiny směřoval vpřed, po směru vstupu do atmosféry.
Obemkl prsty pravé ruky v rukavici tříosou řídící páku. Natáhl se, aby přešel z automatického řízení na manuální.
"Přepínám na ruční náklon," oznámil Dekovi.
Major "lakonický" byl opět u mikrofonu. "Rozumím"
Stlačil knipl ke straně. Malé trysky vně lodi plivly do prostoru peroxid vodíku. Okamžitě pocítil reakci, nebot' se tupý konec sedmičky zvedl a opět poklesl dolů. Reagoval na pohyb jeho ruky. Nemohl ani uvěřit, jak lod' hladce manévrovala. Dělala přesně to, co po ní chtěl.
"Náklon je oukej," oznámil. "Přecházím na ruční řízení, stranové. Vytáčím."
"Rozumím. Ruční, stranové. Vytáčíš."
Alan zapnul reakční trysku stranového pohybu a Freedom Seven opět tančila hladce podle jeho taktovky; doleva a doprava.
"Stranové je v pořádku. Přecházím na náklon v podélné ose."
"Rozumím. V podélné ose."
Tentokrát Deke skoro pronesl řeč. Odpověděl: "Podélná osa je oukej," potvrdil od svého pultu. "Odsud to vypadá dobře."
Alan Shepard se zhluboka nadechl. Ted', řekl si. Ted' můžeš letět kus sám.
"Jsem na periskopu," odvysílal a s nezměrným nadšením dodal: "To je ale nádherný pohled!"
"Rozumím."
V tomto okamžiku byl v nejvyšším bodě, sto šestnáct mil vysoko. Freedom Seven, poslušna neoblomných zákonů nebeské mechaniky, se zhoupla v předem vypočítané křivce a unášela Sheparda přímo k záchranným jednotkám Navy, které na něj čekaly na moři poblíž ostrova Grand Bahama.

ZPÁTKY NA ZEM

Nastavil řízení do patřičného úhlu, aby mohl vyzkoušet všechny tři brzdné rakety. Pro sestup tohoto suborbitálního letu sice nebyly nutné, ale byly testovány jako důležité pro následující orbitální lety, kdy budou zapotřebí k zabrzdění kosmických lodí Mercury z oběžné rychlosti pro počátek jejich návratu na Zemi.
Deke s ním byl každou vteřinu po celou dobu letu a začal odpočítávat z řídícího střediska. "Pět, čtyři, tři, dva, jedna, sestupový úhel," potvrdil mu.
Návratová sekvence byla stanovena. "V sestupové výšce," oznámil Shepard. "Všechny kontrolky zelené."
"Roumím."
"Řízení perfektní," přilétla z vesmíru slova. "Rozumím. Všechno probíhá hladce."
"Jednička brzdná," hlásil Alan. První raketa zabrala a hodila ho do čalounění sedadla. "Úplně hladce," dodal.
"Rozumím."
"Dvojka brzdná." Další výbuch ohně a neviditelná ruka jej znovu zamáčkla do sedadla.
"Trojka brzdná. Všechny tři brzdné zapáleny."
"Všechny zapáleny na povel," souhlasil Deke spokojeně.
Opět začala působit přitažlivost a její nárůst přišel stejnou rychlostí, jakou se Freedom Seven vřítila do atmosféry. Alan přepnul na ruční řízení. Pracoval s ním, dokud malé trysky odolávaly masivnímu tahu velkého přetížení. V pravý okamžik přepnul na zbytek cesty dolů zpět na automatický režim.
Deke byl mikrofonu. "Vidíš nosnou raketu?" V jeho hlase se ozýval starostlivý podtón.
Před startem se inženýři zmiňovali o možnosti, že až Shepard zapálí brzdné rakety , zpomalí se jeho rychlost natolik, že vypálená Redstone, letící po své balistické křivce, by mohla překřížit dráhu Mercury.
Přestože Mercury a Redstone vylétly ven z atmosféry, po vyhoření paliva stále ještě existoval aerodynamický odpor provázející jejich výstup na oběžnou dráhu. Redstone byla o tolik větší a její hmota o tolik těžší, že i pouhé zbytky atmosféry by měly do určité míry narušit její balistickou křivku a vést ji pod Freedom Seven.
Výpočty se ukázaly jako správné a hluboko pod Freedom Seven se nosná raketa Redstone naprosto nekontrolovaně a divoce točila, zvyšovala svůj aerodynamický odpor a na její konstrukci začaly působit strašné síly. Za ní zůstávaly první trosky její sebedestrukce jako ionizovaný ocas, vytvořený houstnoucím vzduchem.
Oukej. Tady Freedom Seven ... nárůst přetížení tři ... šest ..." Hlas mu selhal, protože jej sevřela hrubou silou velká neviditelná ruka. "Devět ..." bručel, používaje osvědčenou metodu napnutí celého těla a svalů, aby z mučeného hrdla dostal ven slova.
"Oukej ... Oukej ..." Alanův hlas se zvyšoval zároveň se zvyšující se intenzitou námahy. Jedenáckrát více než je normální přitažlivost. Dostával se blízko váze jedné pozemské tuny. Jedenáct g už zažil v centrifúze, a tak věděl, že může pokračovat v práci.
Pokračoval.
Deke přerušil ticho. "Jsi slyšet hlasitě a čistě, sedmičko."
"Oukej ... " Všimli si změny v jeho hlasu. Méně roztřesený. Níž položený. Sledovali jej radarem, znali jeho měnící se výšku, ale skutečně v úvahu se bralo jen to, že ho slyšeli. Kabina rychle zpomalovala a nárůst přetížení opadal.
"Oukej ... tady sedmička, oukej. Čtyřicet pět tisíc stop. Ehm, ted' už čtyřicet tisíc stop."
Shepard nechal za sebou uličku přetížení a žáru vstupu do atmosféry. Cítil se fantasticky. Hned za jeho zády se teplota vyšplhala na 1230 stupňů, což byla pro kosmickou lod' kritická zkouška a pro člověka uvnitř nemalá zátěž. V nejhorším bodě jeho ohnivého pádu se vyšplhala teplota v kabině na 102 stupňů. Uvnitř skafandru bylo 85 stupňů. Není to vůbec špatné, usmíval se. Příjemné teplíčko pláže.
Výškoměr ukazoval třicet jedna tisíc stop, když ho Dekův hlas znovu zastihl. "Sedmičko, přistání bude přesně na chlup."
Merkury směřovala jako šíp přesně doprostřed oblasti, kde bylo plánováno přistání v Atlantiku, blízko ostrova Grand Bahama. Mys (kosmodrom) ležel tři sta mil severozápadně a současně se ztrátou výšky bude Alan za chvíli mimo dosah vysílačky. Nebyl čas na dlouhé loučení, když Dekovi oznamoval, že přechází na novou frekvenci.
"Rozuměl jsem, sedmičko. Přepínáš na GBI."
"Sedmičko, slyšíš?" ozval se nový hlas na frekvenci GBI.
"Slyším," odpověděl Alan a začal se ohlížet po flotile záchranných lodí, které na něj čekaly.
Díval se periskopem. Kosmická lod' padala a větrný vír z ní odtrhával kryty panelu. "Sledoval jsem to s vděčností," vzpomínal později. Prosté, a přece výstižné prohlášení, vztahující se k pohleduna otevřený brzdící padák, který se vymrštil ven první, aby stabilizoval lod'.
"Brzdící padák má zelenou dvacet jedna a periskop je venku."
Freedom Seven letěla dolů, tahající a chňapající po malém, ale životně důležitém brzdicím padáku. Výškoměr byl nastavený na deset tisíc stop, kdy se měl otevřít hlavní padák. Kdyby selhal, Alan byl připravený pěkně rychle zatáhnout za kroužek uvnitř malinkaté kabiny, jenž by vytáhl ven druhý, záložní padák.
"Jsem připraven na hlavní."
"Hlavní má zelenou," hlásil. "Hlavní padák je venku a vypadá, že je v pořádku."
Se zmenšující se výškou se Freedom Seven kymácela dopředu a dozadu. Hlavní padák se otevřel a vykvetl do velkolepého oranžového květu.
Otevřel přilbu skafandru. Rychle od něj odpojil hadice dýchacího přístroje a pak rozepnul popruhy, poutající jej pevně v kabině. V případě, že by mu poslední minuty před přistáním připravily nějaké překvapení, nechtěl, aby mu cokoliv bránilo rychle opustit kabinu.
Z výšky tisíce stop jasně pod sebou viděl vodu. Žáruvzdorný štít poklesl, přesně jak bylo zamýšleno, o čtyři stopy níž, a tím uvolnil perforovaný přistávací pytel, jenž obepínal kabinu jako sukénka a ve chvíli dotyku Mercury s oceánem měl sloužit jako vzduchový polštář.
Zapřel se a ...
Žbluňk! "Dosedli jsme do vody s pěkným šplouchnutím! Prudce, ale docela dobře. Nebylo to horší než kopanec do zadku, jako když jsem katapultován z paluby letadlové lodě."
Kosmická lod' se převrátila na stranu a začala nabírat pravým okénkem vodu. Uhodil do páky, odpoutávající záložní padák, díky němuž byla "těžká na hlavu". Zatímco čekal, až se narušená rovnováha jeho malé kosmické lodi napraví, měl stále na paměti, že jeho předchůdce šimpanz-astronaut málem zmizel pod hladinou, a proto kontroloval kabinu, zda něco neprosakuje, připraven z ní vystřelit ven.
Zůstal však suchý. Přesunutí rovnováhy zabralo a kabina se vrátila do správné polohy.
S řevem nad ním přeletěla letadla. "Cardfile dva tři," volal. "Tady Freedom Seven. Mohl bys dát hlášku, že je všechno oukej?"
"Tady je dva tři. Rozumím."
"Tady sedmička. Barevná značka je ve vodě. Všechno v pořádku. Připraven k vytažení."
Zelené barvivo se jasně rozprostřelo po hladině oceánu kolem kabiny.
"Sedmičko, tady dva tři. Rescue One bude za okamžik na místě."
Probíhalo to jako další cvičení. Během pár minut byl nad jeho hlavou silný záchranný vrtulník Rescue One. Alan otevřel poklop průlezu, připnul si postroj spuštěný z vrtulníku a nechal se vytáhnout na jeho palubu.
Rescue One zamířil k čekající letadlové lodi USS Lake Champlain. Až do chvíle, kdy vstoupil na palubu letadlové lodě, ozdobené červenými, bílými a modrými dekoracemi, "jsem si neuvědomoval, jak silné byly emoce a pocity, které spousta lidí cítila ke mně a k ostatním astronautům i k celému zatracenému programu letů do vesmíru s posádkou. Byl to první pocit nekritického obdivu, pocit odezvy veřejnosti, pocit vyjádření díků za to, co děláme. Byl jsem úplně dojatý."


Pilotované lety | Rakety | Raketoplány | Sondy | Kosmodromy | Kosmonauti
2007-2008 © KOSMONAUTIKA.CZ Všechna práva vyhrazena. Designed by František Zajíček