HOME KONTAKTY MAPA WEBU
John Glenn na Mysu MERCURY 6 (MA 6)

start: 20.02.1962
délka letu: 4 hodiny 55 minut
nosná raketa: Atlas
jméno lodi: Mercury 6 (Friendship 7)
astronaut: John Glenn

První Americký orbitální let.

Let Johna Glenna na palubě Friendshipu 7, se stal jedním z nejpopulárnějších v historii, ani ne tak pro tři úspěšné oblety, ale proto, že v jeho osobě si Amerika našla svého kosmického hrdinu. Bylo to drsné vůči astronautům Alanu Shepardovi a Gusu Grissomovi, kteří již předtím uskutečnili suborbitální lety a byli ve vesmíru dřive než Glenn. Fakt, že Glenn uskutečnil jako první Američan oblety na oběžné dráze Země, se stal obrovskou morální vzpruhou pro americkou veřejnost, která ho brala jako usmívajícího se "kluka ze sousedství", osobu s vojenským zástřihem vlasů, pihovatého astronauta. Jeho letu se dostalo doslova mamutí podpory v tisku, v přímých televizních a rozhlasových přenosech po celém světě. Amerika má nového národního hrdinu a 1. května ho čtyři miliony lidí oslavují při jeho jedenáctikilometrové pouti ulicemi New Yorku - vyházeli na něho tři a půl tuny konfet.

START MERCURY 6

Let Johna Glenna byl naplánován na 20. prosince. Měl to být vánoční dárek Americe. Jenže věci se prostě neudály tak, jak měly. Ode dne, kdy Glennova raketa a kosmická lod' stanuly na odpalovací rampě, začala série frustrujících zpoždění, mechanických zádrhelů, poruch, špatného počasí a různých rozčilujících problémů. 20. února 1962, po dvaašedesátidenním zpoždění, byl konečně John Glenn připoután do kabiny Mercury, kosmické lodě nazvané Friendship Seven. V desátý plánovaný den startu se na něj usmála štěstěna a s ubíhajícím odpočítáváním blížícím se k času 9:47 dopoledne, odpočítal startovací tým poslední sekundy před startem.
Přihlížející drželi palce a modlili se za úspěch Atlasu, stojícího na rampě s povlávajícími chuchvalci ledové páry ve větru.
Ručičky stopek přelezly hranici čtyřiceti sekund.
"Kontrola stavu," štěkl vedoucí zkušebního provozu T.J.O'Malley do mikrofonu. Každý člen jeho týmu jasně slyšel ve sluchátkách jeho slova.
"Tlakování?"
"OK."
"Tankování kapalného kyslíku?"
"Bliká kontrolka naplnění."
O'Malley věděl, že navzdory zavádějícím údajům výše hladiny tekutého kyslíku v nádrži Atlasu je tato naplněna více než dostatečným množstvím na to, aby udrželo spalování paliva po celou dobu výstupu na oběžnou dráhu. "Máte zelenou," štěkl O'Malley. Před dalším povelem chvíli zaváhal.
"Stáhnout spojovací kabely."
Všechno bylo v chodu.
"Raketová základna?" křikl O'Malley.
"Zelená pro start." Celá sít' pozemských sledovacích stanic svítila zeleně.
"Kabina Mercury?"
"Zelená."
"Všechny předstartovní panely jsou v pořádku," hlásil O'Malley.
"Kontrolka přípravy svítí. Odpojte spojovací kabel s Mercury."
"Spojovací s Mercury odpojen."
"Všechny záznamy pohotovost," nařídil O'Malley. "T-minus 18 a počítáme. Motory, start!"
"Máš zapalovací signál," astronaut Scott Carpenter hlásil svému příteli Johnu Glennovi ze svého komunikačního postu v krytu.
Mac Nabb (ředitel detašovaného pracoviště Convairu na Mysu) měl na drátě O'Malleye. "Přeju ti hodně štěstí, Thomasi." O'Malley rád slyšel tato slova. On osobně se po celou dobu odpočítávání modlil. Ted' se zhluboka nadechl a tvrdý starý irský katolík tiše vyslovil přání: "Dobrý bože, opatruj jej."
"Zlom vaz, Johne Glenne!" zvolal Carpenter přání na cestu a odpočítával poslední vteřiny. "Tři sekundy ... dvě ... jedna ... nula!"
V krytu se rozhostilo ticho. Narušoval je pouze zvuk přístrojů. Atlas byl odstartován. Z jeho mocných tří hlavních motorů a dvou ječících pomocných raket se hrnuly plameny a vibrace způsobovaly, že se hlas Johna Glenna chvěl.
"Á ... roger ... hodiny pracují ... jsme na cestě ..."
A byl. Z Atlasu se stal monolit intenzivního ohně a žhnoucího stříbra, tmavá kabina Mercury spočívala na vršku válce pokrytého ledem a nad ní se tyčila oranžová konstrukce záchranné věže. Autopilot úslužně tikal, raketa poslušně naklápěla motory a pomocné rakety a John Glenn hlásil: "Otáčíme se podle plánu."
Obrovské masy lidí na dálnicích, plážích, na střechách budov a na ulicích jako by se zbláznily. Atlas se uprostřed výkřiků a volání statisíců lidí s hromovým řevem probíjel kupředu.
Maximální dynamický tlak Q. Nesmírný tlak vzduchu zmáčkl Atlas, zatřepal velku raketou, mlátil jak kladivem na její vyztužené stěny a lomcoval jí. Námořní pilot na její palubě volal: "Trochu to tu hází."
Konec maximálního Q. Atlas stoupal supersonickou rychlostí a rapidně zrychloval. Současně s motory zvyšujícími tah a sílu se raketa odlehčovala, protože spotřebovávala palivo. Dva z hlavních motorů byly odhozeny, a tím jěště více snížily váhu, takže zbývající motor se dvěma pomocnými raketami tlačil Atlas rychleji a rychleji.

NA OBĚŽNÉ DRÁZE

Motor se vypnul, záchranná věž byla pryč a oddělovací rakety odtlačily Friendship Seven pryč od nyní již inertní nosné rakety.
"Roger, nulová gravitace a cítím se fajn," hlásil Glenn. "Kabina se otáčí dokola. Ach! Ten pohled je senzace!"
Při svém prvním obletu, nad Indickým oceánem, byl Glenn jako první Američan svědkem západu slunce z výšky větší než sto mil nad zemským povrchem. "Chvíle soumraku je prostě nádherná," oznámil. "Obloha vesmíru je tmavá a nad horizontem se táhne tenký pás modré. Slunce zapadalo rychle, ale zase ne tak rychle, jak jsem předpokládal. Světelná intenzita se tak pět až šest minut zmenšovala a po obou stranách slunce se začaly šířit pod úhlem čtyřiceti pěti až šedesáti stupňů jasně oranžovomodré vrstvy, postupně se vytrácející směrem k horizontu.
Náhle John Glenn už nebyl sám.
Friendship Seven obklopovaly jako malinkatí motýlci z pohádkové země tisíce drobných stvoření. Některá se přiblížila až k jeho oknu a John na ty drobné skvrnky užasle hleděl. Pak si všiml, že je to mráz a led, některé kousky ve tvaru kudrlinek, jiné třpytivé a hvězdicové jako sněhové vločky, plachtící a tančící kolem jeho Friendeshipu Seven.
Glenn byl údivem a zvědavostí úplně mimo. Vůbec jej nenapadlo, odkud se tento fantastický úkaz vzal. "Pokusím se vám popsat, uprostřed čeho to vlastně jsem," vysílal na Zemi.
"Jsem uprostřed velké masy tisíců velmi malých částeček, které jsou jasně osvětleny, jako kdyby fosforeskovaly," spustil John. "Jsou ostře žlutozelené a velikosti asi tak jako světlušky na hodně tmavém pozadí noci. Nikdy jsem něco takového neviděl."
"Rozumím, Friendship Seven, tady je CapCom Canton," přišla okamžitá odpověd'. "Slyšíš nějaké nárazy na kabinu? Přepínám."
"Ne, naopak. Jsou velmi pomalé," reagoval John. "Nevzdalují se ode mě rychleji než tak tři nebo čtyři míle za hodinu."
Tým na zemi byl zkoprnělý úžasem jako Glenn. Přesto se snažili, co mohli nejvíce, přijít na to, "co se to tam nahoře vlastně děje."
Stejně rychle, jak se blýskavé skvrnky objevily, tak když John Glenn uháněl nad Tichým oceánem vstříct jasnějšímu slunečnímu světlu, zmizely. Při dalším svítání a dalším obletu tu však byly opět.
Při lámání si hlavy nad "světluškami" se zájem pozemských navigátorů náhle přesunul k věci nanejvýš urgentní.

PROBLÉM S TEPELNÝM ŠTÍTEM

Glenn totiž nevěděl, že let jeho Friendship Seven se ocitl ve stavu nouze. Ředitel letu Christ Kraft a jeho navigátoři cítili, že John Glenn je ohrožen naprosto neočekávaným problémem, a to tak vážným, že byl jeho život v nebezpečí.
Monitorovací panely řízení Mercury se rozsvítily u položky označené Segment 51. Tato výstražná kontrolka spustila poplach a jasně indikovala, že tepelný štít Friendship Seven se pravděpodobně uvolnil.
Bez pevně usazeného štítu by byl John Glenn během hypersonického vstupu střemhlav do atmosféry spálen eplotami dosahujícími čtyři tisíce stupňů.
Všichni členové týmu řídícího střediska se zaměřili na tento problém. Když se tedy štít uvolnil, co se pro záchranu astronauta a jeho lodi dalo dělat? Probrali různé nápady a nejzkušenější inženýři přicházeli se svojí troškou do mlýna. Rychle se vynořil jeden návrh.
Přežití záviselo na "retro-packu", tj. zařízení pro vstup do atmosféry, připevněném kovovými pásy k tepelnému štítu. Toto zařízení sestávalo z šesti malých raketek. Tři malé raketky byly zapáleny poté, co se vypnul hlavní motor Atlasu, aby odtlačily Mercury pryč od vypáleného stupně nosné rakety. Tři větší raketky zůstaly, aby zpomalily Mercury z její oběžné rychlosti o stopadesát metrů za sekundu, takže mohla začít se vstupem do atmosféry.
Letový program byl specifický."Retro" raketky se zapálí, kabina se o trochu zpomalí, takže bude moct vklouznout zpět do atmosféry. Pak měl být vyslán interní elektrický signál, jenž měl kovové pásy uvolnit. Tato akce měla oddělit a odhodit "retro-pack" od kosmické lodi.
Christ Kraft a ředitel operace Walt Williams se setkali s letovým týmem v řídicím středisku Mercury. Vytasili se s hypotézou, že jestliže se ponechá "retro-pack" na svém místě i po odpálení raketek, tak by pásy mohly udržet tepelný štít na místě dostatečně dlouho na to, aby mohla Mercury klesnout do takové výšky, kde by měl nárůst tlaku vzduchu po shoření "retro-packu" udržet štít na místě.
Kdyby, a bylo to kdyby s velkým "K", se tepelný štít uvolnil a pásy "retro-packu" jej neudržely na svém místě, tak by se první Američan, jenž obletěl Zemi, vrátil jako hromádka popela.
Kraft a Williams se rozhodli Glenna neplašit a o potenciálním problému neříct. Glenn si uvědomil, že něco neklape před koncem druhého obletu, kdy mu stanice na ostrově Canton nařídila, že má nechat "retro-pack" po vyhoření raketek tam, kde je.
"Proč?" ptal se. Komunikační stanice z Cantonu mu odpověděla, že plné vysvětlení obdrží, až bude v kontaktu se stanicí v Texasu. Glennovi se to vůbec nelíbilo. Nikdo nevěděl, jaký efekt bude mít shoření "retro-packu" třením o atmosféru při vstupu. Mohl by se částečně uvolnit a mlátit do tepelného štítu, a tím jej poškodit ještě před tím, než by se Glenn vynořil z vysokých teplot vstupu do atmosféry.
U automatických a velmi pečlivě připravených misí každé vybočení od zaběhnutého plánu znamenalo vážné následky, jako když kostky domina shazují jedna druhou a nakonec složí celou dlouhou řadu. Autopilot kabiny byl nastaven na konkrétní sekvence. Když se neodhodí "retro-pack", tak se nezasune periskop a dvířka periskopu zůstanou otevřena, a tím pádem se dovnitř dostane žhavá plazma. Aby přežil, musel Glenn nabourat svůj vlastní letový plán a převzít od autopilota plně manuální řízení.
Glenn chtěl vědět, proč byl plán změněn, a čekal na odpověd' z texaské stanice. Jeho srdce zvýšilo tep na 96 úderů za minutu. Při minulých dvou obletech byl jeho tep 86 úderů za minutu. Zvýšení bylo malé a v normálu.
Texaský CapCom potvrdil Glennovi, že má nechat během vstupu do atmosféry "retro-pack" na svém místě. Přesně ve čtyři hodiny, čtyřicet tři minut a padesát tři sekund letu měl přepnout na manuální ovládání, překonat 0,5g, zatáhnout periskop a pevně zavřít jeho venkovní dvířka. Než se mu dostalo dalších informací, byl už mimo dosah vysílačky.

SESTUP OHNIVOU VÝHNÍ

Brzy byl v dosahu řídícího střediska Mercury na mysu Canaveral. Alan Shepard mu konečně udal důvod, proč měl být ponechán "retro-pack" na svém místě. Glenn se hněval, že jej neinformovali dříve, ale s rozhodnutím souhlasil.
Po čtyřech hodinách letu, blízko kalifornského pobřeží, se v pětivteřinových intervalech zapálily tři "retro" rakety. Glenn ucítil na základně kosmické lodě trojité bouchnutí.
"Cítím se, jako kdybych jel zpátky na Havaj,"
Friendship Seven se začala nořit do atmosféry. Teplota vzrůstala. Kabina se lehce houpala ze strany na stranu. Náhlé prásknutí vzadu upoutalo Glennovu pozornost. Měl pocit, že to byla přinejmenším část "retro-packu", která právě odpadla pryč. Glenn volal texaskou sledovací stanici. Nemohl však navázat spojení. Kosmickou lod' obklopila vrstva ionizovaného vzduchu a naprosto ji izolovala.
Glenn se nořil hlouběji do pekla výhně.
Tep jeho srdce se zvýšil na 109 za minutu.
Na zemi snažili, co mohli nejlépe, monitorovat Glennův postup. Alan Shepard vysílal Glennovi naléhavou zprávu, aby se ve chvíli, kdy se zvýší gravitace na 1g nebo více, zbavil "retro-packu". Ionizovaná vrstva však zprávu nepropustila.
Obklopen ohnivou koulí řítil se Glenn k zemskému povrchu.
Oknem viděl scénu jako z nejhoršího snu. Kovový pás poutající "retro-pack" se bud'to přetrhl nebo přepálil a tloukl do okna kosmické lodi. Vzplál plamenem a odlétl pryč.
Velké, ohnivé kusy kovu vířily a bouchaly kolem okna.
Bylo to poprvé kdy člověk řídil svoji lod' při sestupu z vesmíru na Zem.
"Bylo to zlé," vzpomínal později. Usuzoval, že jestli se už všechno neodlepilo bude v pořádku. Kdyby části lodi odpadly, byla by to záležitost chvilky a neexistovalo nic, co by jej zachránilo.
Navzdory obavám si udržel chladnou hlavu a velmi profesionálně ovládal lod', přestože za oknem kabiny viděl oranžové inferno a odlétávající hořící kusy. Cítil, jak vzrůstá přetížení. To znamenalo, že stabilně zpomaluje. Volal CapCom operátora. Za záclonou ionizovaného vzduchu se zatím nedalo dostat.
Tepelný štít za jeho zády měl už tři tisíce stupňů. Na zádech ještě žádnou vlnu tepla necítil. To znamenalo, že štít je stále na svém místě.
V řídícím středisku Mercury byli bezmocní. Nikdo Glennovi nemohl pomoct. Nemohli dělat nic jiného než čekat na konec komunikačního vakua.
Byli to nejdelší čtyři minuty v jejich životě.
Za Alanem Shepardem stál inženýr, patřící ke skupině, která se tam postupně sešla. "Nepřestávej mluvit, Alane," poprosil ho jeden z mužů. Shepard znovu zavolal. "Friendship Seven, tady je středisko Mercury. Jak nás slyšíš? Přepínám."
Slova pronikla Friendship Seven jako zpěv andělského kůru. Glennova odpověd' byla prostá. "Nahlas a čistě. A vy mě?"
Shepardovu tvář ozdobil úsměv. "Roger," odpověděl. "Slyšíme tě nahlas a čistě. Jak to jde?"
"Ále docela dobře," Glenn na to, "to ti byl panečku, ohňostroj!"
V řídícím středisku Mercury propukla d'ábelská vřava.
Glenn dosáhl přetížení 7g. Lod' stále zpomalovala. Nyní se vlnovitě kývala ze strany na stranu tak silně, že Glenn měl plné ruce práce s jejím vyrovnáním pomocí stranových trysek.
Ve výšce necelých 17000 metrů se rozhodl, že vypne automatiku a vypustí stabilizační padák pro vyrovnání kabiny o chvíli dříve. Natáhnul ruku k přepínači override.
Glennův tep byl nyní 134 úderů za minutu.
Stabilizační padák se otevřel. Automatické sekvence klapaly přesně jako hodinový strojek a Friendship Seven přistála do vody blízko záchranného torpédoborce Noa.

ZAJÍMAVOSTI

J.Glenn je nejstarším člověkem, který byl ve vesmíru, v roce 1998 mu při misi raketoplánu STS-95 bylo 77 let. V letech 1975–1999 byl senátorem za Ohio. John Glenn si zahrál sám sebe v seriálu Frasier v epizodě „Docu. Drama“,
Je zmíněn v písni Billy Joela „We Didn’t Start the Fire“.
Píseň Iana Browna „My Star“ obsahuje slova „God speed, John Glenn“.
Ve fimu The Right Stuff jej hrál Ed Harris.


Pilotované lety | Rakety | Raketoplány | Sondy | Kosmodromy | Kosmonauti
2007-2008 © KOSMONAUTIKA.CZ Všechna práva vyhrazena. Designed by František Zajíček