VOSTOK 6

posádka: Valentina Těreškovová
nosná raketa: Vostok-K
start: 16. června 1963 09:29:52 UTC
volací znak: Čajka (Racek)
přistání: 19. června 1963 08:20:00 UTC
trvání letu: 2dny 22hodin 50minut

První žena ve vesmíru.

Nápad s první kosmonautkou se připisuje generálu Kamaninovi. Hlavní slovo měl ale jako vždy první tajemník ÚV KSSS a předseda rady ministrů Nikita Sergejevič Chruščov. Do kosmu poletí žena, SSSR musí získat i toto prvenství.
Kandidátky na let se vybíraly ze 400 žen ze čtyř aeroklubů v centrálním Rusku. 48 z nich potom absolvuje lékařské vyšetření, z něhož vychází v březnu 1962 pět dívek pro bezprostřední trénink. Z pětice se brzy vyděluje trojice nejvážnějších kandidátek: Valentina Ponomarjovová, Irina Solovjovová a Valentina Těreškovová.
Ponomarjovová absolvovala Moskevskou vysokou školu leteckou, jako sportovní letkyně nalétala 320 hodin a desekrát seskočila padákem. Solovjovová dokončila stavební fakultu Uralské university a má za sebou 900 seskoků. Těreškovová je dělnicí a tajemnicí Komunistického svazu mládeže a má na svém kontě 78 seskoků.
"Příprava k letu byla náročná," vzpomínala později Ponomarjovová. "Zvláště pak centrifuga, v níž se váha člověka zvyšovala až na desetinásobek. A taky termokomora, v níž jsme při teplotě 80°C museli být ve výstroji, dokud se teplota našeho těla nezvýšila o 2°C anebo nepřišla zástava srdce."
Při konečném výběru kandidátek dostává přednost Těreškovová, o které se mluví jako "o GAGARINOVI v sukních". Nakonec stejně rozhoduje Chruščov, který podle fotografií a životopisů vybírá Těreškovovou, protože svým dělnickým původem odpovídá prototypu mladé sovětské ženy.
Valentina Těreškovová, dcera traktoristy a textilní dělnice, šla do školy teprve v osmi letech. Po osmi letech školu ukončila a začala pracovat v textilní továrně. Absolvovala ovšem ještě několik korespondenčních kurzů. Ve volném čase se zabývala parašutismem, což ji nakonec dovedlo ke kosmonautice.
V sekretariátu ÚV KSSS rozhodují 21. března 1963 o scénáři mise. Vypustíme souběžně kosmonauta a kosmonautku. Takže poletí současně Těreškovová při misi VOSTOKU 6 a Valerij Bykovskij s VOSTOKEM 5.

STRACH O MÍSTO V LODI

Na 10. června je svolána porada, na níž se rozhoduje o odkladu startu kvůli silným slunečním erupcím. Až večer 12. června náměstek ministra zdravotnictví, odpovídající za zdraví pracovníků v atomové oblasti, konstatuje: Ted' je sluneční radiace taková, že když bude kosmonaut létat týden, dostane takovou dávku jako obsluha atomového reaktoru za den. Start je tedy povolen. Největší radost z toho má Těreškovová, kterou možné odložení startu trápilo ze všech nejvíc. Kdyby se totiž zdržení protáhlo o více dnů, musela by z čistě ženských důvodů přepustit svoje místo v lodi náhradnici.
Když potom první kosmonautka sedí v kabině a čeká na start, strašně se nervuje. Čtyři minuty před startem má pulz 84 za minutu. Nicméně samotný start a vstup do stavu beztíže absolvuje bez obtíží, dokonce lépe než její mužští předchůdci.
Na začátku letu radostně hlásí: "Tady Čajka. Vidím Zemi a třetí stupeň rakety!"

UBREČENÁ KOSMONAUTKA

Jenže hned si stěžuje na všechno možné: "Bolí mě koleno a nemohu srovnat nohu tak, aby bolest přestala. Tlačí mě popruh, kterým jsem přivázaná...!" Ostatní kosmonauti se chytají za hlavu: "To není možné, v beztížném stavu přece popruh volně plave." Následují další stížnosti: "Bolí mě hlava na těch místech, co mám přilepené kontakty. Ten chleba je příliš suchý, měla bych radši černý. Chtěla bych domů.
Kosmonaut Bykovskij, který slyší její skomírání v rádiu, má dojem, že chvílemi pláče.
"Čajko, jakmile vyletíš ze tmy, nezapomeň zorientovat kabinu," připomíná řídící středisko. Kosmonautka odpovídá: "Nebojte se, všechno udělám..." Mezitím tajně zvrací.
Když jí řídící středisko upomíná, odsekne jenom: "Potom." A zase dlouho mlčí.
Konečně se ozývá: "Dvacátý. Usnula jsem. Jsem unavená a usnula jsem."
"Proč jste netrénovala ruční přistání lodi?"
"Zkoušela jsem to, ale nešlo to. Jsem strašně unavená. Nechte mě trošku odpočinout. Zítra ráno všechno udělám."
Hlavní konstruktér Koroljov soptí: "Že já se spojil se ženskými! Už nikdy!"
Společně s ní se ve vesmíru nacházel i Valerij Bykovskij s VOSTOKEM 5, kolem kterého Valentina proletěla ve vzdálenosti pouhých pěti kilometrů během jednoho ze svých oběhů okolo planety a se kterým též navázala rádiové spojení.

VYNUCENÉ PŘISTÁNÍ

V nádržích Vostoku 6 zůstává po všech nešt'astných pokusech Těreškovové s orientací lodi málo paliva. Stačí pouze na to, aby se v případě vysazení automatů mohla jednou zorientovat. Musí přistát co nejdřív.
Vrací se 19. června po 71 hodinách letu. Přistála na padáku v katapultovacím křesle 620 km severovýchodně od města Karaganda. Podobně jako Jurij Gagarin se i Valentina při přistání udeřila do hlavy.
Kinetóza ji potrápila mnohem víc než Titova při letu VOSTOKU 2. I v brečení a únavě si získala prvenství. Koroljov si ulevuje: "Ženské ve vesmíru nepotřebujeme!"
I přes tyto skutečnosti však Těreškovová strávila ve vesmíru delší dobu než všichni astronauti programu MERCURY dohromady. Návratová kapsle, která přistála na svém padáku, se nalézá v muzeu RKK Energija ve městě Koroljov.







HVĚZDNÁ SVATBA

V roce 1963, brzy po návratu ze své kosmické mise, se přímo v Kremlu za Chruščovovy přítomnosti Valentina provdala za sovětského kosmonauta Andriana Nikolajeva (letěl do kosmu při misi VOSTOKU 3) a o rok později se jim narodila dcera Jelena, která tak byla prvním dítětem, které mělo oba rodiče v kosmu (Jelena se stala lékařkou). Valentina se s Andrianem v roce 1980 rozvedla a vdala se za vojenského lékaře Julije Šapošnikova, se kterým žila až do jeho smrti v roce 1999.