STS 133

start: 21:53:24 UTC
raketoplán: Discovery
posádka: Steven Lindsey (5) – velitel
Eric Boe (2) – pilot
Benjamin Drew (2) – letový specialista
Stephen Bowen (3) – letový specialista
Michael Barratt (2) – letový specialista
Nicole Stott (2) – letový specialista
(V závorkách je uvedený počet letů do vesmíru včetně této mise.)
kosmodrom: Kennedyho vesmírné středisko, Florida
vzletová rampa: LC-39A
přistání:
trvání letu:

SCHÉMA UMÍSTĚNÍ NÁKLADU V RAKETOPLÁNU DISCOVERY


POSLEDNÍ JÍZDA

Discovery byl vyvezen z hangáru v pondělí 20. září 2010. Na zádech obřího transportéru vyrazil na 5,5 kilometru dlouhou cestu na startovací rampu. Po půlnoci místního času (v 7:49 SELČ) byl připojen ke startovací rampě.
Bude to labutí píseň raketoplánu, který je v NASA nazýván "workhorse" (pracant, dříč). Mezi hvězdami strávil tolik času jako žádný stroj z flotily raketoplánů - téměř rok. Do vesmíru vzlétl poprvé v roce 1984 a od té doby ještě sedmatřicetkrát. Má za sebou 322 dnů na oběžné dráze a 5247 obletů Země.
Na trase provázely Discovery dvě tisícovky zaměstnanců NASA s rodinami i astronauti, kteří v raketoplánu dříve letěli. "Bylo to krásné poděkování za jeho služby," řekl Allard Beutel, ředitel oddělení NASA pro styk s veřejností.
Discovery ponese na oběžnou dráhu plošinu Express Logistic Carrier (ELC). Je to jedna z logistických plošin vybavených elektřinou, datovými přípojkami a mechanickými držáky, které se užívají při práci astronautů ve volném vesmíru vně ISS. První dvě ELC vynesl k ISS raketoplán Atlantis loni v listopadu, poslední plošinu dopraví ke stanici v únoru Endeavour. Kromě ELC ponese Discovery na ISS také víceúčelový logistický MPLM modul Leonardo. Ten má být na stanici přivezen a ponechán a proto jeho technici vylepšují plášt, aby byl odolnější vůči kosmickému smetí. Nejatraktivnějším nákladem na palubě posledního letu raketoplánu Discovery nicméně zřejmě bude robot vnějškově podobný člověku ROBONAUT. Robot o hmotnosti kolem 136 kilogramů sestává z hlavy, trupu a dvou rukou. Podle NASA bude schopen pracovat vedle lidí. Současný let by měl ověřit jeho schopnosti.

ÚNIK PALIVA


Z pravé nádrže pro manévrovací motory raketoplánu Discovery unikalo palivo. Pod izolací nalezli technici uniklé palivo, monomethylhydrazin, odkapávající ze spoje (asi jedna kapka za 4 minuty). Kvůli preventivní výměně obou těsnících kroužků musí být z obou nádrží vypuštěno palivo a prostor odvětrán.
V noci 20. října začali technici vypouštět nádrže raketoplánu a po jejich vyprázdnění vymění obě těsnění uvnitř nádrže. Oblečeni byli do speciálních obleků, protože monomethylhydrazin je silně toxický a do těla proniká i kůží. Palivo by mělo být načerpáno zpátky do 25. října, takže termín startu 1. listopadu není podle NASA ohrožen.
Manévrovací motory (OMS) se používají k úpravě kurzu raketoplánu na oběžné dráze, především k jeho přistání u Mezinárodní vesmírné stanice. Motor také dává impulz k zahájení sestupu z oběžné dráhy zpět na Zemi.


ÚSPĚŠNÁ OPRAVA

Oprava a následná výměna těsnění v pravé nádrži motoru OMS byla úspěšná. Technici ve speciálních skafandrech v sobotu 23. října před půlnocí dokončili svou práci. Následoval test hermetičnosti a měření okolí pomocí spektrometru, které mělo odhalit, zda z motoru neuniká monometylhydrazin. "NASA a manažeři jejích dodavatelů dnes jednomyslně hlasovali pro to, aby raketoplán Discovery odstartoval 1. listopadu v 16:40 východního denního času (21:40 SEČ)," uvedla agentura NASA na svém účtu na sociální síti Twitter.

POSUNUTÍ TERMÍNU STARTU

Americká vesmírná agentura NASA o 24 hodin posunula poslední start raketoplánu Discovery. Původně byl let k Mezinárodní vesmírné stanici plánován na pondělí 1. listopadu, kvůli technickým problémům ho pak řídicí středisko posunulo na úterý a nyní nově na středu na 20:52 SEČ. Technici v Kennedyho vesmírném středisku pracovali celou noc na opravě soustavy, která se používá k natlakování pravé části systému orbitálních manévrovacích trysek. Konkrétně se jedná o problém s netěsnícími dusíkovými a héliovými ventily v místě propojení raketoplánu s pozemním komplexem. Opravy podle NASA sice postoupily, jsou ale pozadu oproti v pátek navrženému harmonogramu.

DISCOVERY SE NA POSLEDNÍ CESTU ASI NECHCE

Jako by se raketoplán Discovery na svou poslední vesmírnou misi ani příliš netěšil. „Tým, který řídí misi, posunul start o 24 hodin, aby získal více času na analýzu údajů,“ řekl mluvčí NASA Allard Beutel. Objevily se totiž problémy se záložním elektrickým obvodem u kontrolního systému jednoho z hlavních motorů.
Nový termín startu je ve čtvrtek v 15:29 místního času (20:29 SEČ), ale meteorologové na tento den předpovídají pouze třicetiprocentní šanci na příznivé počasí. Čas na start Discovery se pozvolna krátí. Zanedlouho totiž bude stanice kolem Země obíhat v takové rovině, že na ni budou příliš dlouhou dobu dopadat sluneční paprsky. A tudíž i na raketoplán, kdyby u stanice kotvil. Denní část oběhu stanice ISS bude podstatně delší než noční a raketoplán by byl příliš vystaven slunečním paprskům. To by nadmíru zatěžovalo jeho klimatizační systém, plášť raketoplánu by se zahříval na více než sto stupňů Celsia.

START DISCOVERY ODLOŽEN AŽ NA KONEC LISTOPADU

Poslední let raketoplánu Discovery byl odložen o několik týdnů, nejbližší datum startu je teď 30. listopadu. NASA původně oznámila, že další pokus o start se uskuteční v pondělí 8. listopadu. Její experti však po poradě dospěli k závěru, že do té doby nestihnou opravit závadu, jejímž důsledkem byl únik vodíku během pátečního čerpání paliva sedm hodin před startem.
"Poté, co jsme zvážili všechny možnosti, rozhodli jsme vyčkat do 30. listopadu," řekl v pátek ředitel letu Mike Moses. Když technici NASA v pátek zaznamenali únik vodíku, jehož směs s kyslíkem tvoří palivo, byla nádrž skoro plná. Její vyčerpání, po kterém mohou experti začít hledat příčinu úniku, potrvá dvacet hodin. Z nádrže je nutné odčerpat 70 milionů litrů směsi. Na opravu by tak při pondělním startu zbývala příliš krátká doba. Termín pondělí 8. listopadu je na několik týdnů nejzazším. Ve druhé polovině listopadu se oběžná dráha stanice ISS, ke které Discovery letí, dostane na sluneční světlo. To by klimatizační systém raketoplánu vystavilo extrémnímu zatížení. Třicátého listopadu začíná "startovací okno" v 4.05 východoamerického času. To je 10.05 SEČ.



TRHLINA V IZOLAČNÍ PĚNĚ


Po pátečním zrušení startu kvůli úniku vodíku byla při vizuální kontrole objevena asi dvaceticentimetrová prasklina v izolační pěně pokrývající gigantickou externí palivovou nádrž, což mělo za následek jednoznačné rozhodnutí přerušit pokusy o vyslání Discovery v rámci aktuálního startovního okna a podrobit jej důkladné opravě. Kompletní posádka pod vedením kapitána Steva Lindseyho se prakticky ihned po tomto rozhodnutí přesunula letecky zpět do Johnsonova kosmického střediska v Houstonu a raketoplán byl opět zakonzervován pro dlouhodobý pobyt na startovací rampě.
Únik paliva z pozemního vedení je jistě velmi zásadní problém ohrožující celou sestavu raketoplánu v okamžiku startu, nicméně trhlina v pěně pokrývající externí palivovou nádrž je závada, která by mohla být pro bezpečný průběh celé mise naprosto fatální. Veškeré nové bezpečnostní procedury zavedené po tragické nehodě raketoplánu Columbia jsou především zaměřené na tuto pěnu. Právě úlomek pěnové izolace totiž způsobil v roce 2003 zkázu raketoplánu Columbia.
Ve středu 11. listopadu dělníci část poškozené pěny odstranili, aby ji předali k analýze. K velkému překvapení pak objevili dvě trhliny v hliníkovém povrchu nádrže. Mluvčí NASA Allard Beutel řekl, že podobné závady se už opravovaly v minulosti, ovšem nikoli na odpalovací rampě, jako tentokrát, nýbrž ve výrobní továrně v New Orleansu. Inženýři prý teď zjišťují, jak závadu opravit na rampě.

KOPROVA NEHODA


Astronaut Tim Kopra finišoval s přípravou na let k Mezinárodní vesmírné stanici. Zranění, které si přivodil pádem z kola, mu ale účast na misi STS-133 znemožní. Kopra měl absolvovat dvě vycházky do volného vesmíru a instalovat na vnějším plášti ISS nová technická zařízení.
Jenomže to by nesměl v sobotu 15. ledna 2011 nedaleko svého domu v Houstonu spadnout z kola. O povaze jeho zranění není nic známo, úplně banální však jistě není.
„Timovi se daří dobře a měl by se zcela zotavit, ale příští měsíc nebude pro let připraven," oznámila na tiskové konferenci NASA Peggy Whitsonová, bývalá astronautka a v současné době šéfka oddělení, jež se o přípravu astronautů stará. Dodala, že pokud se start Discovery z nějakého důvodu zdrží, mohl by se Kopra k posádce opět přidat. Nelze to vyloučit, protože raketoplán měl původně letět už v listopadu. Start zdržela nejprve porucha ventilů v systému čerpání paliva a poté praskliny na plášti palivové nádrže.
Místo Kopry poletí zkušený Steve Bowen. Tento astronaut absolvoval dva výstupy do volného prostoru v rámci mise STS-132 v květnu loňského roku. Bowen se tak stane jediným astronautem v historii v rámci celého programu amerických raketoplánů, který absolvuje dvě bezprostředně po sobě následující vesmírné mise.
Také Kopra nebyl úplný nováček. Mise STS-133 měla být jeho druhým letem na ISS. Dvouměsíční pobyt na stanici absolvoval už v roce 2009 jako člen Expedice 20. Do vesmíru Kopra odstartoval v raketoplánu Endeavour (STS-127) po několikatýdenních odkladech 15. července 2009, o dva dny později se raketoplán spojil se stanicí ISS. V posádce stanice vystřídal japonského astronauta Kóiči Wakatu. Po necelých dvou měsících raketoplán Discovery (STS-128) přivezl Koprovu nástupkyni Nicole Stottovou, Kopra se v raketoplánu vrátil na Zem, ve vesmíru při prvním letu strávil 58 dní, 2 hodiny a 50 minut.

NÁVRAT NA RAMPU

Raketoplán Discovery se v úterý 1. února 2011 vrátil na startovací rampu a je připraven ke svému poslednímu letu do kosmu naplánovanému na 24. února. Start byl v uplynulých měsících několikrát odložen kvůli prasklinám na externí palivové nádrži, ale ty se podařilo opravit. Raketoplán byl vyvezen z hangáru a obří transportér ho dopravil na 5,5 kilometru vzdálenou startovací rampu. Po necelých sedmi hodinách k ní byl připojen. Technici NASA začali kontrolovat fungování raketoplánu, v pátek se čeká zkouška těsnosti palivové nádrže.

NA POSLEDNÍ CHVÍLI


Plnění palivových nádrží trvalo téměř tři hodiny. Discovery se tak po více než tříměsíčním odkladu konečně dočkal.
"Je to stroj, takže do posledních sekund nikdy nevíte, jak se budou chovat všechny součástky. Ale teď to vypadá dobře," upozornil však Leinbach. Palivová nádrž byla naplněna dvěma miliony litrů zkapalnělého vodíku a kyslíku. Během tankování paliva nebyl zaznamenán únik vodíku a technici z NASA také věří, že se po provedených opravách na poslední chvíli nevyskytnou ani praskliny na nádrži. Kvůli těmto dvěma druhům závad na nejstarším ze zbylých čtyř raketoplánů byl start několikrát odložen.
Start raketoplánu však provázely drobné zádrhely. Posádka raketoplánu už byla uvnitř stroje a na uzavřeném poklopu se objevila malá trhlina, která na chvíli přípravy ke startu pozdržela. Odpočítávání bylo podle plánu přerušováno technickými přestávkami (nejdelší 45 minut). Objevil se však i problém na počítači v řídícím středisku, který se rychle podařilo vyřešit.
Během posledních příprav se opět opakovaly problémy s počítačem, kdy bezpečnostní důstojnice kosmodromu neměla obraz na svém monitoru. Přestože vojáci neoznámili před ukončením posledního plánovaného přerušení příprav v T-9 minut, že závadu odstranili, rozhodl se ředitel startu pokračovat v odpočtu až na nejzazší možný okamžik, kdy lze odpočítávání bez problémů přerušit. To je do T-5 minut. Teď raketoplánu zbývaly ještě tři minuty časové rezervy. Zbývaly pouhé dvě sekundy, když konečně bylo s pozemním počítačem vše v pořádku a odpočet mohl pokračovat. Jinak by bylo nutno start odložit na pátek.
Proto Discovery odstartoval ve 22:53 a nikoliv v plánovaný čas 22:50.

ZASE TA PĚNA

Při odpoutání hlavní palivové nádrže se uvolnily kusy pěny, které podle záběrů kamer narazily do pláště raketoplánu. "Tři minuty a 51 vteřin po startu zde byl jeden dobře viditelný (úlomek). Nejspíš to byl utržený kus pěnové izolace velký 20 až 25 centimetrů," řekl serveru Space.com Bill Gerstenmaier z NASA. Podle něj ale úlomky odletěly od nádrže až v době, kdy byl raketoplán dost vysoko, a nemohly na kosmické lodi způsobit škody.
V pátek 25. února kapitán a speciální tým znovu prozkoumá, zda tepelné opláštění nebylo poškozeno.
Úlomek pěnové izolace v roce 2003 způsobil zkázu raketoplánu Columbia. Od vnější nádrže se tehdy 82 vteřin po startu oddělila část pěny, zasáhla křídlo raketoplánu a poškodila tepelný štít. Při sestupu do atmosféry se kvůli tomu Columbia žárem rozpadla a zahynulo všech sedm členů její posádky.

POVINNÉ SALTO



Raketoplán se ke staničnímu modulu Harmony připojil v sobotu 26. února ve 20:14 SEČ ve výšce 354 kilometrů nad západní Austrálií. Proces propojení plavidla s ISS, který je završen otevřením přechodové komory, byl oproti původním předpokladům ukončen se zpožděním. Stanice je totiž v současné době již velmi rozsáhlá a její hmotnost nyní činí se všemi komponenty a vesmírným plavidlem podle NASA přes 544 tun, takže obě posádky musely vyčkat na vyrovnání pohybu mezi komplexem a Discovery.
Před připojením raketoplán učinil povinné, ale vždy se zájmem sledované "salto"(Rendezvous Pitch Maneuver). Během tohoto manévru posádka ISS pořídila řadu fotografií Discovery, které odborníkům pomohou najít případné poškození tepelného štítu a zajistit tak bezpečný návrat astronautů na Zemi.

NEDĚLNÍ VYBALOVÁNÍ

V neděli 27. února začala posádka Discovery a posádka ISS vybalovat zásoby z raketoplánu a stěhovat je na stanici. Astronauti se také už připravují na pondělní výstup do volného kosmu Stephena Bowena a Alvina Drewa, kteří mimo jiné nainstalují kabely na vnější straně stanice pro úterní připojení modulu Leonardo, uklidí POROUCHANÉ ČERPADLO CHLADICÍHO SYSTÉMU na úložnou plošinu mimo stanici a upraví některé kamery připevněné na vnější straně ISS.


DVOUSTÝ ČLOVĚK, KTERÝ VYSTOUPIL DO KOSMU


Tento výstup se uskutečnil v pondělí 28. února a byl nabitý drobnými údržbářskými pracemi na povrchu stanice. Tyto práce měli na starosti astronauti Stephen Bowen a Alvin Drew. Druhý zmíněný se stal 200. kosmonautem, který vystoupil do volného kosmu. Právě v pondělí bylo také schváleno prodloužení mise STS-133 o jeden den.
Astronauti nejprve provedli instalaci záložního napájecího kabelu mezi moduly Tranquility a Unity, poté uklidili porouchané čerpadlo chladícího systému ISS. Odstranění porouchaného čerpadla chladícího systému se však neobešlo bez komplikací. Zhruba na půl hodiny zkolaboval systém ovládání robotické paže SSRMS (Space Station Remote Manipulator System) s jejíž pomocí se astronauti pohybují vně ISS. Z modulu Cupola (jediné místo na stanici s panoramatickým výhledem na prováděné práce), se astronauti Michael Barratt a Steve Kelly, ovládající robotické rameno uvnitř stanice, museli přesunout k ovladači v modulu Destiny.
Astronaut Stephen Bowen tak musel čerpadlo, které by na Zemi vážilo více než 360 kilogramů, celou dobu držet v ruce.
I přes zdržení, které tento incident vyvolal, provedli astronauti Bowen a Drew další původně neplánovanou činnost, totiž prodloužení kolejnic po kterých se na hlavní příhradové konstrukci pohybuje robotická paže SSRMS tak, aby v budoucnu dosáhl blíže ke krajům stanice.
Během tohoto výstupu také nabrali astronauti do speciálního kovového válce vzorky kosmického vakua. Tento experiment s názvem "Zpráva v lahvi" je součástí projektu japonské vesmírné agentury JAXA. Nádobu astronauti dopraví na Zemi, kde bude zpřístupněna veřejnosti.
První výstup do volného prostoru v rámci mise STS-133 ukončili astronauti natlakováním přechodové komory modulu Quest po 6 hodinách a 34 minutách ve 23:20 SEČ.

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Modul italské výroby Leonardo je třináctou místností ISS a jedinou, která je určena výhradně jako skladový prostor.
Leonardo, který dříve sloužil jako gigantický „vesmírný nákladní vozík“, tedy jako logistický modul MPLM (Multi Purpose Logistics Module), byl k obytnému prostoru orbitální stanice ISS připojen v průběhu šestého dne mise, 1. 3. 2011. Astronauti Mike Barratt a Nicole Stottová vyzvedli robotickým ramenem SSRMS modul Leonardo z nákladového prostoru raketoplánu Discovery ve 14.46 SEČ. Využívajíc perfektního výhledu z modulu Cupola začali poměrně komplikovanou manipulaci modulu od raketoplánu až na místo jeho nového určení na spodní stranu modulu Unity. Leonardo se stal součástí stanice v 16.05 SEČ v době, kdy sestava obou kosmických lodí přelétala ve výšce 354 kilometrů nad Saharou, přičemž vnitřní prostor modulu byl zpřístupněn 17 minut po půlnoci našeho času. Obytný prostor Mezinárodní kosmické stanice se tak instalací modulu Leonardo rozrostl o dalších 70 m3 prostoru, jinými slovy ISS tak získala poměrně značně objemnou garáž.
Až v květnu z něj bude vytažen i humanoidní robot ROBONAUT, jenž bude podroben testu, zda podobná zařízení mohou astronautům pomáhat při rutinních, ale potenciálně nebezpečných operacích.

DRUHÝ VÝSTUP DO KOSMU


Astronauti posádky STS-133 raketoplánu Discovery ve středu 2. 3. 2011 odpoledne našeho času absolvovali druhý závěrečný výstup do volného prostoru. Zahájení výstupu začali astronauti s 24 minutovým zpožděním. Způsobily to drobné problémy na klimatizační jednotce jednoho skafandru. Prostě těsnící kroužek byl omačkaný, tak se musel vyměnit.
Po odstranění závady byl výstup oficiálně zahájen přepnutím skafandrů obou astronautů na interní zdroje napájení v 16.42 SEČ. Po zahájení výstupu nejprve provedl astronaut Alvin Drew přípravu POROUCHANÉHO ČERPADLA CHLADICÍHO SYSTÉMU na jeho převezení zpět na Zemi, zatímco jeho kolega demontoval z evropského modulu Columbus plošinu na experimenty LWAPA (Lightweight Adaptor Plate Assembly), kterou bezpečně umístil do nákladového prostoru raketoplánu Discovery. Astronauti dále namontovali novou kameru na robota Dextre, z nějž také sejmuli nepotřebnou část izolace, nainstalovali osvětlovací reflektor na jeden z manipulačních vozíků CETA (Crew and Equipment Transfer Aid) a provedli další drobné instalační práce na povrchu stanice. Ke konci výstupu přestalo na helmě astronauta Drewa fungovat osvětlení, které se ani jeho kolegovi Bowenovi nepodařilo zprovoznit. Drew tak již dále nemohl pracovat za tmy. Výstup byl následně po 6 hodinách a 14 minutách ukončen natlakováním přechodové komory modulu Quest ve 22.56 SEČ.

POSLEDNÍ PŘISTÁNÍ


Ve středu 9. března v 7:23 SEČ byla posádka raketoplánu Discovery probuzena k poslednímu dni ve vesmíru. Tři a půl hodiny poté se šestice astronautů začala připravovat na návrat domů. Museli například vypít dostatek tekutin a zajíst to tabletami se solí. To jim mělo usnadnit přechod do zemské gravitace.
V 15:12 SEČ byl zavřen nákladový prostor. Dvě minuty po půl páté odpoledne pak padlo konečné rozhodnutí, že Discovery může zahájit sestupový manévr. Stalo se tak přesně podle plánu v 16:52 SEČ zhruba s dvouminutovým zážehem dvou motorů. Ty raketoplán zpomalily o více než 300 km/h. V 17:25 SEČ vstoupil Discovery do atmosféry.
Nejkritičtější fáze, kdy se raketoplán zahřál na nejvyšší teplotu přes 1100 °C, nastala v průběhu deseti minut od 17:34 SEČ do 17:44 SEČ. Raketoplánu při návratu z poslední cesty přálo i počasí. Nad přistávací plochou byly příznivé povětrnostní podmínky. A to jak co se týče viditelnosti, tak rychlosti větru.
V 17.53 SEČ se Discovery „ohlásil“ Floridě dvěma sonickými rázy, signalizujícími dosažení rychlosti nižší než zvuk. O minutu později již převzal od automatů řízení stroje jeho kapitán Steve Lindsey. Lindsey následně provedl ručně řízenou levotočivou zatáčku o 250°, kterou vyrovnal 93 tun vážící stroj s dráhou 15 SLF Kennedyho vesmírného střediska. Pro historiky je jeho poslední přistání zaznamenáno s absolutní přesností: zadní kola raketoplánu se dotkla země v 17:57:17, přední kola v 17:57:28 a stroj se zcela zastavil v 17:58:14 našeho času. „Houstone, tady Discovery. Takže naposledy - přistáli jsme," ohlásil stručně velitel raketoplánu Steven Lindsey.
"Dobrá práce, skvělé přistání," ocenila pozemní kontrola astronauty. "Lodi, která znovu a znovu razila cestu, říkáme: 'Sbohem, Discovery'," zaznělo také z řídícího střediska NASA.



MUZEA SOUPEŘÍ O VYSLOUŽILÉ RAKETOPLÁNY

Po přistání zamíří Discovery do muzea. Do kterého to bude, není zatím jasné a už 21 muzejních institucí se přihlásilo, že má o tento, či o další raketoplány, které také ukončí provoz, zájem. Některá si kvůli tomu najala marketingovou firmu, jiná organizují petice. Oznámení, jaká muzea je získají, chystá na 12. duben během oslav 30. výročí startu prvního raketoplánu. Informoval o tom ve středu list The New York Times.
V dubnu naposledy poletí do vesmíru Endeavour a v červnu Atlantis. Poté NASA provoz těchto vesmírných plavidel po třiceti letech ukončí. Zatím NASA mlčí o tom, kam budou raketoplány umístěny. Muzea se proto předhánějí v tom, jak úřad přesvědčit, že právě u nich by měl jeden ze tří raketoplánů skončit.
Mezi uchazeči je Johnsonovo vesmírné centrum v Houstonu v Texasu, Newyorské Námořní, letecké a vesmírné muzeum Intrepid či Letecké muzeum v Seattlu ve státě Washington. Naopak není příliš slyšet o Národním leteckém a vesmírném muzeu v hlavním městě Washingtonu. Všeobecně se totiž očekává, že tam skončí raketoplán Discovery.
Externí odkazy

STS-133 na stránkách NASA

STS-133 na stránkách encyklopedie WIKIPEDIE

STS-133 na stránkách LETECTVÍ.CZ