APOLLO 10, CSM-106 Charlie Brown + LM-4 Snoopy

posádka:
Thomas P. Stafford
Eugen A. Cernan
John W. Young
hmotnost lodi: 42 864 kg
start: 18.5.1969 v 17.49 n.č.
přistání: 26. 5.1969 v 11.25 n.č.
trvání letu: 8 dnů O hodin 3 minuty 23 sekund (u Měsíce 61 hodin 40 minut, 31oběhů)

Generální zkouška na přistání na Měsíci. Záverečné testy kompletní lodi, tentokrát u Měsíce, k němuž kosmonauti dorazili po 73 hodinách letu. 21. 5. byli navedeni na jeho obežnou dráhu. O den později se při 12. oběhu Stafford a Cernan v měsíčním modulu (Snoopy) oddělili od mateřské lodi (Charlie Brown) a sestoupili do výšky pouhých 16 km. Aby kosmonauti nepodlehli velkému pokušení přistát na Měsíci jako první, nesl výsadkový modul menší množství pohonných hmot v brzdícím motoru. Při simulování startu z Měsíce došlo po oddělení přistávacího stupně chybnou pilotáží k prudké rotaci kabiny, kterou však kosmonauti zvládli (nevybíravá slova, jimiž Cernan počastoval splašený stroj, vešla do legend NASA). Po opětovném spojení a přestupu kosmonautů byl zahájen zpáteční let, trvající 54 a půl hodiny. Velitelská sekce přistála v Tichém oceánu necelých 5 km od čekající lodi Princeton.

START APOLLA 10

"To je ale jízda, " hlásil světu E. Cernan, když ho přetížení startujícího Saturnu V tisklo do plátěného sedadla. V minutě a půl vystoupali asi do dvaceti kilometrů a přetížení dosáhlo čtyř a půl G. Raketové motory prvního stupně nadále hnaly vzhůru ten neuvěřitelně těžký náklad, jenž se ale s každou tisícinou sekundy odlehčoval o spotřebované palivo, a rychlost se zvyšovala až k maximálním 7250 kilometrům za hodinu. Po pouhých několika minutách dosáhli výšky 75 kilometrů nad zemí a připravili se na okamžik, kdy motory prvního stupně spotřebují poslední palivo a umlknou, aby se vlády ujal druhý stupeň.
Veteráni letů Gemini předpokládali podobné škubnutí jako při jejich předchozích letech, ale tohle zastavení motorů bylo neobyčejně drsné a mrštilo s nimi dozadu a pak dopředu, jakoby narazili do betonové zdi. Pak se zažehl druhý stupeň a opět to s nimi hodilo v sedadlech zpět. Poskakování je neopustilo, naopak se zhoršovalo, když začaly na dalších sedm minut hořet nové zásoby kapalného vodíku a kapalného kyslíku, a nyní akcelerovali závratnou rychlostí. Pak se s hlasitým zahřměním odstřelila záchranná věž, kterou již nepotřebovali.
Druhý stupeň vyhořel po jedenácti minutách sedmačtyřiceti sekundách a díky němu nyní svištěli rychlostí 25 000 kilometrů v hodině. Stále však ještě nedosáhli oběžné dráhy.
Pocítili další nakopnutí, když se na tři minuty zažehl třetí stupeň. Bylo to dostatečně dlouho k tomu, aby se usadili na oběžné dráze 187 kilometrů nad Zemí a začali po ní kroužit rychlostí více než 28 200 kilometrů za hodinu. Vykonali jeden a půl oběhu kolem zeměkoule a začalo odpočítávání před posledním zážehem, jenž je odpoutá ze zemské oběžné dráhy a navede na přeletovou dráhu k Měsíci (manévr TLI, Trans-Lunar Injection). Tři, dva, jedna ...zážeh. Pocítili silné vibrace, tak silné, že to s nimi pohazovalo v bezpečnostních pásech. Kov skřípěl a přístrojová deska před nimi tancovala, jako by byla upevněna na pružinách - to se jejich lod' snažila vyrvat ze sevření zemské gravitace. Prudce zrychlili na 32 000 kilometrů za hodinu, posléze na 39 000 kilometrů a pak třetí stupeň zhasl. Přesně podle plánu. Vklouzli na setrvačnou dráhu K Měsíci.

SPOJENÍ
Po třech hodinách letu se chystal John Young na otočení velitelského modulu a jeho spojení s lunárním modulem. Jemným manévrováním se vzdálil asi na patnáct metrů od vyhořelého třetího stupně nosné rakety a udělal s kosmickou lodí pozvolný hladký přemet o 180 stupňů.
Ted' musel vytáhnout lunární modul z vyhořelého třetího stupně S-IVB. Čtyři bílé panely, které lunární modul chránily během startu již odpadly. John Young manévroval velitelským modulem tak, aby trnem aktivního spojovacího uzlu mířil do středu kuželu protilehlého pasivního spojovacího uzlu na lunárním modulu.
John se dotkl cíle a obě kosmické lodi se spojily. Pak pomalu zařadil zpětný tah, vytáhl Snoopyho (tak astronauti pojmenovali lunární modul) z jeho skrýše. Poté Cernan vplul do spojovacího tunelu a otevřel průlez velitelské sekce, aby prověřil, že všechny západky držící Snoopyho a Charlieho Browna pohromadě jsou pevně uzamčené. Náhlá změna tlaku, když jej otevřel, odthla kus mylarového potahu na zadní straně poklopu a změt' šupinek izolace vytryskla ven, takže vypadal jako by se právě věnoval škubání kuřat. Všechny západky byly ale v pořádku a uzamčené, takže mohli pokračovat podle plánu.
Posledním krokem bylo zbavení se nepotřebného třetího stupně nosné rakety, jež je stále těsně sledovala vesmírným vakuem.
Čtyři a půl hodiny po startu Young vyvezl soulodí Charlieho a Snoopyho z nebezpečné dráhy a na pokyn ze Země naposledy žažehli raketu S-IVB, aby ji vyhnali na heliocentrickou dráhu, což znamenalo, že už navždy bude obíhat kolem Slunce.
První den ve vesmíru zakončili korekcí dráhy, tak nepatrnou, že je urychlila o pouhých 48 kilometrů v hodině.
Třetího dne se definitivně vymanili z dosahu zemské gravitace a ujala se jich přitažlivost Měsíce. V určený okamžik měli provést brzdný manévr tzv. LOI (lunar orbit insertion), neboli navedení na měsíční oběžnou dráhu. Vše proběhlo hladce, ani se neroztříštili o měsíční povrch, ani neodletěli na oběžnou dráhu kolem Slunce, ale usadili se na oběžné dráze Měsíce a konečně si mohli vydechnout.
Ještě než začali zapojovat lunární modul, museli se vypořádat s dalšími neposednými kousky mylarové izolace, jež se odtrhly z potahu tunelu. Některé ucpaly ventily sloužící k řízení oběhu vzduchu v tunelu a v LM, takže museli lod' pečlivě uklidit, aby ten odpad nemohl narušit citlivé přístroje.
Pak se objevila závada radaru. Porouchalo se jedno měřidlo a nechtělo jim fungovat zaměřovací zařízení. Následovaly potíže se spojením. A Snoopy se odchyloval o tři stupně doleva, což hrozilo narušením kovových západek tunelu, jímž byl spojen s velitelskou sekcí. Zápolili s tím s pomocí řídícího střediska po tři hodiny, ale nakonec problémy se Snoopym vyřešily. Při dvanáctém obletu znovu zmizeli za Měsícem a opět ztratili spojení se Zemí. Poslední slova z řídícího střediska zněla: "Dobrá, Charlie a Snoopy, jedete za kopec. Máte zelenou pro odpojení a uvidíme se na druhé straně."

SNOOPY SE VYDÁVÁ NA CESTU
Stafford zaujal místo velitele v levé části lunárního modulu, Cernan byl v pravé, oba stáli v nulové přitažlivosti a k podlaze je poutaly pružné šňůry. Oči nespouštěli z přístrojové desky a rukama spočívali na ovládacích prvcích trysek. V malých okenkách ted' Měsíc nebyl vidět a spoléhali se na blikající červená číslíčka hlavního počítače navigačního systému, kterému důvěrně říkali "Pings" podle zkratky PNGS (Primary Navigation Guidance System). Údaje se zobrazovaly na panelu před nimi a sdělovaly jim, kde se právě nacházejí. Pings byl nastaven podle postavení hvězd tak vzdálených, že se jevily jako nehybné a poskytovaly jim tak oporu ve formě přesných navigačních údajů. Po Cernanově pravé ruce měli další počítač zvaný přerušovací navigační systém čili AGS. Z technického hlediska představoval AGS pomocný navigační systém určený k použití v blízkosti Měsíce nebo na jeho povrchu, ale jeho skutečnou úlohou bylo dostat je do bezpečí, pokud by se objevily nepředvídané potíže.
A poslední technická záležitost. Dalším z přístrojů, který měl v následujícím letu sehrát roli, byl řídící letový indikátor. Byl propojen se třemi setrvačníky a s počítačem Pings. Díky tomu dostávali informaci, jak měsíční modul letí ve vztahu k měsíčnímu horizontu. Jednou věcí, kterou v žádném případě nechtěli slyšet, byl termín "zablokování kardanového závěsu". To by znamenalo, že setrvačníky "zamrzly" a indikátor je k ničemu. Aby takový stav odstranili, museli by znovu nakrmit počítače a vytvořit novou inerciální plošinu, což byl postup vyžadující zaměření na hvězdy, složité vstupy a spoustu času. Zablokování závěsu obyčejně znamenalo, že je vám veškeré důmyslné zařízení k ničemu a nemáte ani ponětí, kde jste a kam se temným prostorem řítíte.
John Young ted' zůstal ve velitelské sekci sám a vzal si na starost proceduru oddělení obou lodí za odvrácenou stranou Měsíce. Když se uvolňovaly spojovací západky, ozvala se tlumená rána a Young opatrně odcouval s Charliem Brownem dál od Snoopyho. Cernan se Staffordem zapnuli malé manévrovací trysky lunárního modulu aby se ještě o něco vzdálili a upravili svou polohu.
Nyní, když Charlie Brown a Snoopy svištěli bok po boku rychlostí přes 4800 kilometrů v hodině, bylo potřeba naprosto přesné načasování.
Zahájili odpočítávání před zážehem motoru sestupového stupně, jenž měl trvat dvě minuty, ale téměř ihned je opravil hlas z řídícího střediska v Houstonu, s tím, že bylo rozhodnuto zkrátit dobu hoření na jednu minutu.
"Velký bratr vás sleduje," podotkli z Houstonu.
"Adios," zavolal osamělý Young. "Uvidíme se asi za šest hodin."
"Hezky si to tu bez nás užij," odpověděl mu Cernan.
Raketový motor sestupového stupně hořel padesát devět sekund. Zážehem se znížila jejich rychlost a nyní klesali z oběžné dráhy ve výšce 97 kilometrů stále níž k měsíčnímu povrchu, jakoby se chystali opravdu přistát. Jejich cílem však bylo pouze dosáhnout jiné, nižší oběžné dráhy, která je měla zavést jen necelých čtrnáct kilometrů nad povrch a dostali se na ni velmi rychle. V letovém středisku uslyšeli radostné volání Johna Younga, který je sledoval shora:"Už se potulujou mezi kamením!"
"Jsme tam!" volal Cernan do Houstonu, když poprvé přeletěli přes jihozápadní cíp Moře klidu, celý rozrušený tím pohledem.
"Jsme dole mezi nima, Charlie!" Capcom ((Cap Com (Capsule Communicator = pracovník komunikace pozemní sledovací stanice, který udržuje styk s kosmonautem ve vesmíru)) Charlie Duke odpověděl: "Slyším vás, jak si to tam šněrujete dálnicí".
V letovém čase 100 hodin, 43 minut a 20 sekund dosáhli pericynthia, bodu, v němž byli Měsíci nejblíž.

"Bože, Charlie," zašeptal Cernan v úžasu k jejich vzdálenému Capcomovi. "Zrovna jsme viděli východ Země a bylo to něco velkolepého."
"Oni už tam vážně dovezli poštu," hlásil Charlie Duke, když si Snoopy razil cestu nad Mořem klidu.
Jedním z jejich hlavních úkolů bylo vyfotografovat pravděpodobné místo přistání pro APOLLO 11 a Stafford si začal chystat svůj Hasselblad. Aby nemuseli neustále mačkat spínač, když chtěli hovořit se Zemí, nechali komunikační spojení zapnuté, aby to slyšeli všichni.
Míjí Apollonův hřbet... Chřestýšova brázda je snad stovky metrů hluboká, velmi hladká, má zřetelně zaoblené okraje... kolem Přísného A jsou ohromné balvany... Přímo k místu přistání vede řetězec kráterů... Ted' se ukazuje Boot Hill a Moltke. "Říkám vám, lidi, jsme nízko, jsme blizoučko," komentoval to Cernan.
"Támhle dole! Místo pro přistání! Bylo pěkné, rovné, jako vyschlé říční koryto někde v Novém mexicu, ale na jedné straně pokryté polem velkých balvanů. Po levé straně míjeli Dukeův ostrov, napravo pánev Wash.
Stafforda postihly potíže s kamerami, s jejichž pomocí měli mapovat přistávací oblast. "Zasekl se mi ten zatracenej filtr. Můj Hasselblad selhal. Posraná kamera." Zkusil filtr vyměnit a zase neuspěl. Jeho kledbám naštěstí nebylo rozumět - mikrofony byly zapnuté a na Zemi je poslouchaly miliony lidí.
Pokračovali v testování přistávacího radaru, zkoušeli počítače, hledali shluky podpovrchových magnetických sil, které by mohly narušovat navigační údaje - zkrátka se snažili odhalit jakákoli sebemenší překvapení, jež by Měsíc mohl připravit posádkám, které přijdou po nich.
Až příliž brzy nastal čas na návrat. Ještě jednou se Snoopym vzlétli do nejvyššího bodu jejich oběžné dráhy a zase jako hloubkař při náletu klesli do pericynthia nad Mořem klidu, kde se chystali simulovat start přímo nad místy, odkud by mělo Apollo 11 startovat z měsíčního povrchu. Právě zde se má lunární modul rozdělit na dvě části.
Spodní část, přistávací stupeň, který je dopravil až téměř k povrchu Měsíce, se promění v miniaturní startovací rampu, zatímco motor startovacího stupně vynese Snoopyho zpátky na oběžnou dráhu, kde se má setkat s velitelským modulem.
Připravili se na rozdělení. Obě poloviny měsíčního plavidla k sobě spojovaly čtyři západky, jež měly uvolnit malé nálože. O nepatrný zlomek sekundy poté, až se zbaví těžkého přistávacího stupně, zažehne se motor startovacího stupně a torzo lunárního modulu i s oběma astronauty se vydá hledat velitelský modul kroužící 480 kilometrů nad nimi.

DO P****E PRÁCE!

Vzhledem k tomu, že jejich úkolem bylo napodobit všechno, s čím se možná bude muset potýkat Apollo 11, chtěli rovněž simulovat nouzovou situaci a nechat řídit startovací stupeň počítačem Ags namísto dokonalejšího Pings. V simulátoru tuhle proceduru prodělali snad milionkrát bez nejmenší chybičky, ale ve skutečném životě se věci většinou odehrávají jinak.
Jak procházeli seznamem úkolů, natáhl Cernan levou ruku a přepnul navigační ovladací spínač z Pings na AGS. Byli nesmírně zaneprázněni a s celým systémem se tak sžili, že se při manipulaci na přepínače téměř ani nedívali. O chviličku později natáhl Stafford pravou ruku a instinktivně se dotkl téhož přepínače, protože věděl, že se má přepnout z jedné polohy do druhé - a tak ho vrátil zpátky do stavu, v jakém byl o sekundu dřív.
Domnívali se, že jsou přichystaní na rozdělení modulu, a tak se připravili na zážeh startovacího motoru a odpálili západky. Jakmile to udělali, nastalo peklo. Snoopy se úpně zbláznil.
"ZABLOKOVÁNÍ ZÁVĚSU!" vykřikl Stafford.
"DO PRDELE PRÁCE!" zaječel Cernan do zapnutého mikrofonu. "CO SE TO KSAKRU STALO?" Najednou to s nimi zmítalo, propadali se a točili kolem dokola. Stále se hnali rychlostí 4800 kilometrů v hodině, necelých 14 400 metrů nad skalami a krátery. Stafford v domění, že jsou přepojeni na AGS, zařval:"Jdem na Pings," a znovu hmátl po spínači a opět se ocitli na AGS. "Krucinál!" Zmatené počítače ted' byly nyprosto k ničemu. Jejich radar, který se měl pevně zaměřovat na Charlieho Browna, si našel mnohem větší cíl - Měsíc, a snažil se lod' směřovat k němu místo k velitelskému modulu na oběžné dráze.
Naprosto ztratili vládu nad lodí. "No tak jo," vyrazil ze sebe Cernan, "tak... tak ten zážeh udělejme na AGS." Horečně se pokoušeli zastavit rotaci lodi.
Uplynulo pět sekund. "Máme problém!" volal Stafford. V Houstonu pracovníci se sluchátky na uších vyskočili ze židlí, nechtělo se jim věřit tomu přívalu varovných signálů, jež začaly blikat na obrazovkách jejich počítačových terminálů.
"K čertu!" křikl Cernan. "Pojd'me na AGS. Musím tuhle zatracenou věc zvládnout!"
"Snoopy, tady Houston," volal znepokojený Charlie Duke. "Ukazuje nám to, že nemáte daleko k zablokování závěsů!"
Staffordovi blesklo hlavou, že se jim možná zapnula některá manévrovací tryska, podobně jako se to přihodilo posádce GEMINI 8, proto vypojil počítače a chopil se manuálního řízení lodi. A v ten okamžik, stejně rychle jako tato děsivá epizoda začala, najednou bylo po všem - uplynulo patnáct sekund, během nichž se nad Měsícem osmkrát převrátili. Experti později po analýze dat usoudili, že kdyby takhle rotovali ještě pouhé dvě sekundy, zřítili by se.
Znovu nastavili všechno do původního stavu a zjistili, že jim stále ještě zbylo dost času na to, aby zapojili startovní motor podle původního plánu.
Prásk! Raketa se zažehla a ohromnou rychlostí začali stoupat. "Vydrž, holka. Máme zážeh," hlásil Cernan a odpočítával sekundy, zatímco je raketový motor hnal pryč od zrádného měsíčního povrchu. "Ještě sedmdesát osm. Padesát. Ještě dvacet. No to je nádhera."
"Blahopřejeme," hlásil Charlie Duke z Houstonu. "Vypadá to, že jste zážeh zvládli."
"Člověče, hned se cítím líp," vyhrkl Cernan s upřímnou úlevou. Více než tři hodiny poté, co se oddělili od Charlieho Browna, se už opět hnali po jeho horké stopě. O dvě a půl hodiny později už Snoopy zaostával za Charliem Brownem jen o necelých 65 kilometrů a stále se k němu přibližoval. Jak sladce jim znělo, když na důkaz úspěšné štvanice zaklaply zajiš'tovací západky. Stafford ohlásil rádiem:" Snoopy a Charlie Brown si padli do náruče."
Připadali si jakoby se vrátili domů. Stáli uvnitř Snoopyho po dvanáct hodin a byli vyčerpaní, ale než si mohli odpočinout, museli se se starým kamarádem rozloučit. Když znovu vklouzli za odvrácenou stranu Měsíce, Snoopyho odpálili - vyslali jejich věrného hafánka na věčnou oběžnou dráhu kolem Slunce. Pak si na devět hodin ulehli ke spánku.

TEI

Jakmile zvládnete kritický moment navedení na přeletovou dráhu k Zemi - manévr TEI - zpáteční cesta už je pro vás hračka. Rovnice byla jednoduchá: jestliže se tento zážeh nepovede, nevrátí se posádka Apolla 10 do Houstonu, respektive vůbec se nedostane na Zemi.
Poslední, již třicátý první oblet Měsíce strávili netrpělivým procházením potřebných úkonů podle seznamu a byli s tím hotovi až příliš rychle, nebot' jim zbyla půlhodina, při níž přemýtali o tom, co se nyní musí stát, a pokoušeli se potlačit vědomí, že nadcházející manévr se zatím v historii uskutečnil jen jednou a to při letu APOLLA 8.
Raketový motor se zapnul přesně v okamžik, kdy měl, a je to vmáčklo do sedadel a začali počítat nekonečnou věčnost sekund. Pokud by se motor zastavil v kterémkoli okamžiku určené doby hoření, bylo by po všem.
O dvě minuty a čtyřiačtyřicet sekund později se Charlie Brown prudce odpoutal z měsíční oběžné dráhy. Zážeh TEI proběhl naprosto perfektně a uchopila je pevná pěst zákonů astrodynamiky. Zahájili dlouhý pád k Zemi a nabrali neuvěřitelnou, stále se zvětšující rychlost.

HYGIENA VE VESMÍRU

V rámci oslavování udělali něco, co zakrátko vysoce ocenili astronauti, kteří přišli po nich - stali se první posádkou, která se úspěšně oholila ve vesmíru. Během předchozích letů bylo holení ostrou žiletkou zakázáno, protože se doktoři obávali, že kdyby se astronaut pořezal, mohl by v nulové gravitaci vykrvácet. Další starost dělala NASA představa, že by vousy mohly vlétnout do citlivých přístrojů kosmické lodi a způsobit obrovské škody. Vytasili se proto s malým elektrickým holicím strojkem, který měl po oddělení vousy pohlcovat, ale ukázalo, že je úplně k ničemu, a zase ho zavrhli, proto se astronauti z dlouhých letů vraceli na Zemi se strništěm na tvářích a vypadali jako špindírové. Posádka Apolla 10 se stala opravdovými průkopníky, a tak si tváře opatrně potřeli tlustou vrstvou holícího krému, oholili se bezpečnostní žiletkou a setřeli si krém s oholenýmí vousy mokrým hadříkem - a fungovalo to báječně. Pak si vyčistili zuby, což byl rovněž značný pokrok oproti letům Gemini, kdy se jim podařilo propašovat balíčky žvýkaček Dentyne, aby si aspoň trochu osvěžili ústní dutinu.

NÁVRAT DOMŮ

Padesát pět hodin trvající návrat proběhl zcela bez problémů a cestou si vyžádal pouze jedinou nepatrnou úpravu kurzu. K domovu se přiblížili v pondělí. Řítili se ohromnou rychlostí, při níž hrozilo riziko, že namísto aby kosmická lod' pronikla do atmosféry, odrazí se od ní. Když odlétali od Měsíce, měli nějaké zbylé palivo navíc a jeho využití je značně urychlilo - ted' se k Zemi přibližovali rychlostí o hodně přesahující 40 000 kilometrů za hodinu, a stali se tak třemi nejrychlejšími lidmi v historii.
Jejich vstupní koridor byl velmi úzký, v rozmezí plus minus půl stupně. Museli doufat, že lidé co propočítávali dráhu se trefili, protože na rozdíl od tréninku v simulátoru druhou šanci na návrat neměli.
Poté co odhodili pomocný modul, aby odhalili tepelný štít, obrátili tupý konec kabiny směrem k atmosféře a zahájili sestup.
Z pekelné výhně se vynořili asi 30 kilometrů nad Zemí a spatřili Tichý oceán, zbarvený prvními oranžovými paprsky úsvitu. Asi v sedmi a půl kilometrech se otevřely brzdící padáky a zpomalily jejich pád a ve třech kilometrech se objevily tři velké hlavní padáky a jemně je snášely do téměř klidného moře asi 650 kilometrů východně od Pago Pago, součásti souostroví Americká Samoa. První helikoptéra, která dorazila z nedaleké lodi USS Princeton, měla na břiše namalován nápis: "Ahoj, Charlie Browne!" Let Apolla 10 trval osm dní, tři minuty a třiadvacet sekund.