STS 131

start: 5. dubna 2010 ve 10:21:25 UTC
raketoplán: Discovery
posádka: Richard Mastracchio, Stephanie Wilsonová, James Dutton, Dorothy Metcalf-Lindenburgerová, Alan Poindexter,
Naoko Yamazaki, Clayton Anderson
kosmodrom: Kennedyho vesmírné středisko, Florida
vzletová rampa: LC-39A
přistání: 20. dubna ve 13:08:35 UTC
trvání letu: 15 dní 2 hodiny 47 minut a 11 sekund

Cílem letu bylo doplnění zásob a vybavení na Mezinárodní kosmické stanici

V nákladovém prostoru raketoplánu se nacházel modul Leonardo, který byl napěchovaný zásobami pro stanici, vezl mimo jiné skládací lůžka pro obyvatele ISS, mrazničku, cvičební pomůcky a vzorky pro vědecké experimenty. Během mise STS-131 byl jeho stávající obsah nahrazen odpadem stanice, ale také dovezl na Zemi ukončené vědecké experimenty k analýze. Modul se vydá k ISS opět v rámci mise STS-133, kdy bude na trvalo instalován k trupu stanice a na Zemi už se nevrátí. V úložném prostoru raketoplánu byla dále nová nádrž ATA s amoniakem pro termoregulační systém ISS.

START DISCOVERY

Bezprostřední přípravy ke startu byly zahájeny plněním gigantické externí palivové nádrže superchladným palivem již v noci z neděle na pondělí. Tankování tekutého paliva probíhalo bez větších komplikací a bylo ukončeno po třech hodinách přibližně v půl sedmé ráno našeho času. V 9.02 našeho času zahájila posádka nastupování do orbiteru Discovery. V průběhu usazování posádky na svá místa se na určitou dobu zásadním způsobem zhoršila předpověď počasí pro okamžik startu natolik, že NASA přibližně na půl hodiny vydal stanovisko start raketoplánu Discovery odložit. Kompletní posádka byla do svých křesel usazena v 9 hodin a 47 minut našeho času, přičemž tou dobou již byla nepříznivá předpověď počasí opět odvolána a po dalších drobných technických problémech byl raketoplán prohlášen za startuschopný a vedení startu jeho uskutečnění povolilo.
Raketoplán Discovery odstartoval přesně podle plánu ve 12.21:25 SELČ (našeho času). Poslední noční start (byt' neplánovaný, protože poslední noční start měl být podle plánovačů NASA při předchozí misi STS-130) raketoplánu v historii byl zcela jistě nesmírným zážitkem pro prakticky celý poloostrov Florida, protože raketoplán opět plamenem ze startovacích motorů osvítil široké okolí Kennedyho vesmírného střediska.

PŘISTÁNÍ U ISS

Velitel vesmírné lodi Alan Poindexter a jeho šest kolegů, včetně japonské kosmonautky Naoko Jamazakiové, která je v kosmu poprvé, přistáli u stanice, pohybující se v tu chvíli po oběžné dráze Země 346 kilometrů nad Karibským mořem, v 9:44 SELČ.
"Houstone a stanice, uchycení potvrzeno," hlásil velitel posádky raketoplánu Alan Poindexter. Přistání raketoplánu lehce zkomplikovala závada na anténě pracující v pásmu KU, která se obvykle používá k radarové navigaci při přibližování vesmírného plavidla ke stanici. Astronauti místo toho využili záložní navigační systémy jako sledovač hvězd či laserový lokátor. "Dostaneme se tam (k ISS) podle plánu," ujistil velitel mise Alan Poindexter řídící letové středisko v Houstonu. Poindexter podle svých slov před dvěma týdny v tréninkovém středisku přiražení raketoplánu ke stanici bez dat z radaru trénoval. Raketoplán přistával u ISS bez radaru teprve podruhé v historii; poprvé tomu tak bylo před deseti lety. "Ztráta hlavního komunikačního systému Discovery by ale jinak neměla mít na misi raketoplánu žádné negativní dopady, i když některé procedury musely být upraveny," řekl šéfmanažer mise LeRoy Cain. Kvůli zmíněné závadě rovněž nebylo možné poslat z Discovery na Zemi výsledky kontroly tepelného štítu lodi, který chrání posádku při sestupu zpět do zemské atmosféry. Astronauti proto výsledky nahrávali a pošlou je na Zemi ze staničního počítače na ISS.

LEONARDO SE PŘIPOJIL K HARMONY

Ve čtvrtek 08.dubna 2010 ráno, byl logistický MPLM modul Leonardo přenesen pomocí staničního manipulátoru SSRMS (Space Station Remote Manipulator System) z nákladového prostoru raketoplánu na dolní uzel modulu Harmony. Během dne pak byl modul otevřen (kolem 14:00 SELČ) a bylo zahájeno přenášení nákladu a vybavení v něm uloženého.

PRVNÍ VÝSTUP DO KOSMU

První plánovaný výstup do volného prostoru uskutečnila dvojice zkušených astronautů Clay Anderson a Rick Mastracchio v pátek 9. dubna 2010. Pro oba astronauty se jednalo již o čtvrtý výstup do volného prostoru v kariéře. Výstup byl zahájen o deset minut oproti plánu v 7.31 SELČ (našeho času) přepnutím skafandrů na interní zdroje napájení. Prvním úkolem tohoto výstupu bylo odpojení staré amoniakové nádrže ATA (Ammonia Tank Assembly) na segmentu S1 od chladícího systému stanice a následně příprava nové nádrže na její vyzvednutí z nákladového prostoru raketoplánu Discovery. Přibližně po dvou hodinách ve volném prostoru se Clayi Andersenovi po překonání drobných potíží podařilo 800 kilogramovou nádrž ručně vyzvednout z nákladového prostoru orbiteru a předat ji „do rukou“ staničního robotického ramene SSRMS (Space Station Remote Manipulator System). Staniční manipulátor ovládaný astronauty Stephanie Wilsonovou a Jimem Duttonem přenesl novou nádrž k plošině ESP-2, kde na ní astronauti připevnili konstrukci nutnou pro její pozdější montáž na povrch stanice. Astronauti dále demontovali jeden z experimentů japonské externí plošiny JEM-EF a následně vyměnili vadný gyroskop RGA (Rate Gyro Assembly) na segmentu S0, který je součástí orientačního systému stanice. Astronauti splnili veškeré plánované úkoly výstupu, který následně po 6 hodinách a 27 minutách ukončili natlakováním přechodové komory modulu Quest ve 13.58 našeho času.

FALEŠNÝ POŽÁRNÍ POPLACH

V sobotu ráno se na oběžné dráze odehrála mimořádná situace, protože v ruském modulu Zvězda se rozezněl požární poplach. Astronauti na palubě okamžitě zahájili činnosti, které jsou pro tyto situace předepsané, mimo jiné kompletní posádka STS-131 se ihned odebrala do útrob raketoplánu Discovery. Přibližně po pěti minutách však bylo jasné, že poplach na palubě ISS byl planý. Velitel orbitální stanice Oleg Kotov záhy přiznal, že poplach pravděpodobně způsobil tím, že v blízkosti kouřového detektoru vysával prach, který se postaral o zmatení tohoto bezpečnostního čidla.
Kromě toho se dnes rozhodlo, že se mise STS-131 prodlouží o jeden den. Kvůli nefunkční anténě totiž vznikly problémy s vyhodnocováním stavu tepelného štítu raketoplánu a proto raději NASA prodlouží misi o jeden den aby bylo na dodatečnou inspekci dostatek času.

DRUHÝ VÝSTUP DO KOSMU

V sobotu 10. dubna večer se Clayton Anderson a Rick Mastracchio ubytovali v modulu Quest, aby se v nízkém atmosférickém tlaku připravili na druhý kosmický výstup, který na ně čeká v neděli. Snížený tlak je bezpodmínečně nutný aby se z krve astronautů vyloučil dusík, který by při výstupu mohl v jejich krvi vytvořit nebezpečné bublinky.
Nedělní výstup do volného kosmu provázelo hned několik komplikací. Richard Mastracchio a Clayton Anderson sice opustili modul Quest o necelou hodinu dříve, než bylo v plánu, ale pak začaly problémy.
Nejprve demontovali starou nádrž ATA z příhradové konstrukce stanice. Stará nádrž byla staničním robotickým ramenem uchycena na dočasné místo. Bezprostředně poté byla staničním manipulátorem uchopena nová amoniaková nádrž a přemístěna na nosník S1 k její definitivní instalaci na staniční páteřní konstrukci. Astronauti si na místě téměř 800 kilogramovou nádrž převzali do svých rukou, aby ji na místo přimontovali ručně. Při připevňování nádrže se ale astronauti potýkali s poměrně značnými problémy, čtyři šrouby, které mají držet amoniakovou nádrž ATA totiž nešlo utáhnout. Právě tento banální úkol zabral astronautům mnohem víc času než se původně plánovalo takže nakonec nestihli všechny očekávané úkony. Na třetí plánovaný výstup tedy museli odsunout přesun experimentálních plošek se vzorky mikrometeoritů. Samotnou nádrž ATA ke stanici připojili pouze elektricky – na vlastní propojení systémem hadic, které vedou kapalný dusík i amoniak dojde ve třetím výstupu.

POSLEDNÍ VÝSTUP POSÁDKY DISCOVERY DO KOSMU

Na poslední misi raketoplánu Discovery (STS-133) není počítáno se žádným plánovaným výstupem do volného prostoru, proto se stal úterní výstup astronautů Andersona a Mastracchia historicky posledním výstupem posádky Discovery do volného vesmíru.
Třetí výstup začal téměř o hodinu dříve oproti plánu, tedy v 8:14 ráno SEČ. Rick Mastracchio operoval ve skafandru s červenými pruhy na nohou, zatímco Anderson použil neoznačený, čistě bílý skafandr. První kroky obou astronautů vedly k nedodělkům způsobeným problémy při druhém výstupu. Rick Mastracchio bez problému připojil hadice pro vedení amoniaku a ztlačeného dusíku z nové nádrže ATA k ISS.
Jenže problém nastal při umísťování staré, odpojené nádrže ATA do nákladového prostoru raketoplánu. Ano, hádáte správně, znovu byly na vině šrouby. Když byla stará amoniaková nádrž pomocí robotického ramena přesunuta do nákladového prostoru raketoplánu Discovery, měla zde být čtyřmi šrouby připevněna pro bezpečné dopravení na Zemi. Avšak jeden ze šroubů odmítl spolupracovat a astronauté s ním museli zápasit několik hodin, než jej konečně utáhli. To bohužel opět způsobilo časový skluz znemožňující splnění všech plánovaných úkolů.
Aby problémů nebylo dost, ukázalo se, že nově instalovaná nádrž ATA nepracuje správně – dusík používaný k tlakování celého systému totiž nádrží neprochází tak jak by měl. Problém je s ventilem, který umožňuje proudění dusíku. Celé zařízení bohužel bez dusíku nemůže správně fungovat, neboť dusík poskytuje tlak pro vedení amoniaku a chlazení celého interiéru stanice.
Zajímavostí je, že problémům se nakonec nevyhnuli ani samotní astronauté. Clayton Anderson v průběhu výstupu zaznamenal drobnou trhlinu na své levé rukavici. Trhlina naštěstí nebyla hluboká, takže natrhla jen svrchní vrstvu skafandru a nijak jeho život neohrozila.

LEONARDO VYLOŽENÝ A ZNOVU "DOBŘE" NALOŽENÝ

Ve čtvrtek 15. dubna, tedy jedenáctý letový den, se posádka Discovery dozvěděla, že se neprodlouží mise STS-131 a neuskuteční se čtvrtý výstup do volného kosmu za účelem výměny vadné dusíkové nádrže. Podle inženýrů a odborníků NASA dokáže termoregulace ISS dál fungovat bez větších problémů dostatečně dlouhou dobu a není proto potřeba zařazovat speciální výstup.
Posádka se v první části dne vydala vyložit zbývající materiál z modulu Leonardo a po splnění toho úkolu byl celý modul uzavřen a připraven pro transport zpět do nákladového prostoru raketoplánu Discovery a posléze na Zemi.
Posádka se ještě tentýž den pokusila pomocí robotického ramena Canadarm přesunout víceúčelový modul Leonardo ze své stávající pozice do nákladového prostoru Discovery, avšak bezvýsledně. Vyskytl se totiž problém s kotvícím mechanismem, který drží modul připevněný ke stanici. V pozdních večerních hodinách (zhruba ve 22:24 SEČ) byl nakonec modul po sedmihodinovém spoždění konečně odpojen od modulu Harmony a pomocí robotického ramena Canadarm přesunut do blízkosti nákladového prostoru Discovery – pro nedostatek času bylo samotné uložení modulu odloženo na pátek a modul byl proto přes noc ponechán na robotickém rameni.
V pátek přesně v 9:15 SEČ se vše podařilo a Leonardo se dostal na své cílové místo v zadní části nákladového prostoru raketoplánu Discovery. Celý přesun pomocí robotického ramena obstaraly Naoko Yamazaki a Stephanie Wilson.

ON THE ROAD AGAIN

První pokus o přistání na Floridě zmařilo počasí, pršelo a vytvářela se mlha. Snad aby astronauti byli připravení na prodloužení nyní už patnáctidenní mise, pustili jim z řídicího střediska NASA jako budíček slavnou country písničku On the Road Again od Willieho Nelsona. Raketoplán měl původně přistát v pondělí a pak v úterý v 13:34 SELČ. Kvůli dešti nakázalo řídící středisko posádce Discovery provést ještě jeden oblet Země.
Discovery se poprvé od tragické havárie raketoplánu Columbia v roce 2003 k Floridě přibližoval přes cíp Kanady a americký středozápad. Tato trasa se přestala používat právě po havárii raketoplánu Columbia, protože část trosek z něj dopadla na území Texasu.
Velitel Alan Poindexter a pilot Jim Dutton zažehli brzdné rakety ve 13:02 UTC. Nad Indickým oceánem tak opustili oběžnou dráhu a zamířili na Floridu. "Vítejte doma," uvítalo navrátilce po několika minutách řídící středisko. "Byla to skvělá mise. Užívali jsme si ji," odpověděl velitel posádky. "A jsme rádi, že je Mezinárodní vesmírná stanice opět dozásobena," dodal Poindexter.
Pro případ, že by špatné počasí přetrvávalo, byla v záloze alternativní přistávací dráha na Edwardsově základně v Kalifornii. To by ale znamenalo drahou dopravu raketoplánu do domovské základny na zádech speciálně upraveného Boeingu 747.