STS 135

start:
raketoplán: Atlantis
posádka: Christopher Ferguson (3) – velitel
Douglas Hurley (2) – pilot
Sandra Magnusová (3) – letový specialista
Rex Valheim (3) – letový specialista
(V závorkách je uvedený počet letů do vesmíru včetně této mise.)
kosmodrom: Kennedyho vesmírné středisko, Florida
vzletová rampa: LC-39A
přistání:
trvání letu:


STS-135 je poslední mise raketoplánu v programu SPACE SHUTTLE a posledním letem raketoplánu Atlantis.

Když maratonec flotily raketoplánů Atlantis 26. května 2010 v rámci mise STS-132 přistál na Floridě, mířil do výslužby. Pravda, byl připraven na záchrannou misi, pokud by ji potřeboval jeho mladší bratříček Endeavour (mise STS-134), ale sám už letět neměl. To se ale změnilo a americký kongres schválil jeden let navíc.
Schválení jednoho letu Atlantisu navíc prošlo ve Sněmovně reprezentantů poměrně hladce. Pro bylo 304 zákonodárců, proti 118. Kongresmani nicméně nehlasovali zdaleka jen o Atlantisu, schvalovali celý balík opatření včetně rozpočtu NASA.
Poslední mise Atlantisu se zúčastní pouze čtyři astronauti - bude to tak nejmenší posádka v programu letů raketoplánů, nepočítaje prvních šest misí (čtyři z nich měly dvoučlennou posádku, dvě čtyřčlennou). Důvodem je zejména skutečnost, že raketoplán už nejistí žádný "záchranný člun" ze Země. Menší posádku tak v případě nečekaných problémů budou moci zachránit ruské SOJUZY, které jsou zakotvené u ISS. Čtveřici astronautů NASA vybrala tak, aby jim Sojuz vyhovoval i po fyziologické stránce.


RAFFAELLO


Hlavním úkolem mise bude na stanici ISS dopravit víceúčelový logistický modul MPLM Raffaello a vyložit z něj zásoby a vybavení pro dlouhodobý provoz stanice.
Raffaello má válcový klimatizovaný prostor o průměru 4,5 metru a celkové délce 6,5 metru. Na palubě má celkem 16 nákladních skříní a palet pro uložení kusového nákladu zabaleného v balících a pytlech. Celková hmotnost naloženého modulu při startu činí 11 557 kg, z čehož na vlastní náklad včetně skříní a balícího materiálu připadá 7 082 kg. Jednou z důležitých položek je titanová nádrž ARFTA na moč pro systém regenerace vody.
Modul Raffaello se dočasně připojí k ISS, konkrétně k modulu Harmony. Desátý letový den mise STS-135 se modul odpojí a uloží zpět do nákladového prostoru Atlantisu.
Kromě logistického modulu najdeme v nákladovém prostoru raketoplánu Atlantis paletu LMC (Lightweight Multi-Purpose Carrier). Na ni bude během mise naloženo čerpadlo chladicího systému ISS, které se vloni porouchalo a technici na Zemi by rádi zjistili přesnou příčinu poruchy (viz. článek PORUCHA CHLADICÍHO SYSTÉMU NA ISS).


POSLEDNÍ ROLLOUT



MILION DIVÁKŮ


Raketoplán s typickým burácením motorů odstartoval v pátek 8. července v 17:29:04 SELČ.
Odpočítávání se nejdříve zastavilo v čase T-31 sekund. Počítače zastavily odpočet na 2 minuty a 18 sekund kvůli tomu, že dostaly špatné údaje. Za vším byl „klobouk“, který se nachází nad vnější palivovou nádrží ve výšce asi 70 metrů nad zemí. Klobouk je vybaven větracím systémem, který zabraňuje odpařujícímu se kyslíku z vnější palivové nádrže, aby zkondenzoval do nebezpečného ledu. Celé zařízení je umístěno na 20 metrů dlouhém stožáru a odsouvá se směrem ke startovací věži asi 2,5 minuty před startem. Tentokrát však mechanismus zastávkoval a nezasunul se dle přání počítače, který tak musel vydat příkaz o přerušení odpočítávání. Řídicí středisko nicméně nad problémem mávlo rukou a dalo příkaz k pokračování odpočítávání.
Téměř milion lidí, kteří start na Floridě sledovali, mohl Atlantis sledovat po 42 sekund, kdy byl viditelný na obloze. Po osmi minutách letu se již pohyboval rychlostí více než 24 tisíc kilometrů za hodinu. V čase osm minut a 30 sekund byly vypojeny hlavní motory SSME (Space Shuttle Main Engine) a za dalších sedmnáct vteřin odhodil Atlantis svoji gigantickou externí palivovou nádrž.






STS-135 RENDEZVOUS PITCH MANEUVER, ANEB POVINNÉ SALTO


V neděli 10. července v 16.05 SELČ, v době kdy se raketoplán Atlantis nacházel pouhých 200 metrů pod stanicí ISS a kdy oba objekty přelétaly nad Atlantským oceánem, zahájil kapitán Chris Ferguson ručně řízené „vesmírné salto“, tedy otočku RPM (Rendezvous Pitch Maneuver), během které fotografovali stálí obyvatelé ISS, astronauti Fossum a Furukawa, břicho raketoplánu za účelem detailní dokumentace stavu tepelného štítu orbiteru Atlantis.












SPOJENÍ S ISS

O deset minut později, 384 kilometrů nad Evropou, byl manévr RPM dokončen a Chris Ferguson ručně navedl raketoplán Atlantis ke spojení s orbitální stanicí ISS. Atlantis byl jemně a polehoučku naveden na parkovací místo u staničního modulu Harmony.
K 37. a historicky poslednímu spojení raketoplánu a Mezinárodní kosmické stanice došlo 10. 7. 2011 v 17.07 SELČ ve výšce 386 kilometrů nad vodami Tichého oceánu. Po nezbytné korekci polohy komplexu raketoplánu a ISS a dále po kontrole těsnosti mezi Atlantisem a ISS byly průlezy otevřeny v 18.47 SELČ.
"Vítejte naposled na Mezinárodní vesmírné stanici," byla první slova, jimiž posádku Atlantisu přivítal staniční palubní inženýr Ron Garan. Od této chvíle pobývá na Mezinárodní vesmírné stanici 10 lidí.



RAFFAELLO A HARMONY

V pondělí 11. července 2011 byl k ISS, konkrétně k modulu Harmony připojen víceúčelový logistický modul Raffaelo. Astronauti posádky raketoplánu Atlantis Doug Hurley a Sandra Magnusová za ovládacím panelem staničního manipulátoru SSRMS (Space Station Remote Manipulator System) umístěným v modulu Cupola vyzvedli modul z nákladového prostoru raketoplánu ve 13.47 SELČ, aby jej o necelou hodinu později připojili ke stykovacímu mechanismu modulu Harmony. Mise STS-135 je především zásobovací mise, takže v podstatě celou dobu, po kterou bude Raffaello připojen k obytnému prostoru ISS, budou astronauti provádět přesuny materiálu mezi logistickým modulem a útrobami orbitální stanice ISS.



POSLEDNÍ VÝSTUP DO KOSMU V RÁMCI PROGRAMU SPACE SHUTTLE

Výstupu do volného kosmu se účastnili členové stálé posádky ISS Mike Fossum a Ron Garan, a nikoli astronauti z raketoplánu Atlantis. Nicméně astronauti z Atlantisu práci vesmírných montérů podporovali. Letový specialista Rex Valheim ze zadní paluby koordinoval jejich postup a zprostředkovával komunikaci s řídícím centrem. Pilot Douglas Hurley ovládal staniční manipulátor SSRMS, na němž byli Garan a posléze i Fossum připoutáni.
Fossum a Garan se na úterní výstup připravovali asi hodinovým dýcháním kyslíku a padesátiminutovým fyzickým cvičením, což je méně náročné na spotřebu kyslíku než obvyklé přenocování v přechodové komoře Quest.
Výstup do kosmu byl oficiálně zahájen v úterý 12. července v 15:22 SELČ přepojením skafandrů na vnitřní zdroje. Prvním úkolem bylo přenesení vadného čerpadla amoniaku z plošiny ESP-2, která se nachází poblíž přechodové komory Quest, do nákladového prostoru raketoplánu. Nejdříve Fossum uvolnil čerpadlo z plošiny a Garan, který už stál na konci SSRMS, ho uchopil do rukou. Čerpadlo pak bylo úspěšně přeneseno do nákladového prostoru raketoplánu.
Před dalším úkolem si oba astronauti vyměnili místa. Fossum nastoupil na konec manipulátoru SSRMS a přenesl zařízení RRM (Robotic Refueling Mission) z nákladového prostoru raketoplánu k manipulátoru Dextre (umístěnému na povrchu modulu Destiny). Astronauti úspěšně upevnili RRM na držák EOTP (Enhanced Orbital Replacement Unit Temporary Platform) manipulátoru Dextre. Za několik týdnů bude RRM pomocí manipulátoru Dextre přenesen na plošinu ELC-4. Druhý hlavní úkol výstupu tak byl úspěšně dokončen.
RRM, obsahující například nádrž s 1,7 litru etanolu, má v příštích dvou letech vyzkoušet nástroje, přístroje a postupy, které by mohly být použity při doplňování paliva a opravě satelitů ve vesmíru pomocí robotů. Ty by měly umět přestříhávat dráty, instalovat ventily či přečerpávat palivo z jedné nádrže do druhé.
Na oběžné dráze v současnosti funguje kolem 360 komerčních komunikačních satelitů a další zhruba stovka družic vlastněných různými státy. "Každému z nich jednou dojde palivo a bude dán do šrotu. Tak se to dělalo vždy. Pokud ale robot palivo dočerpá, nebude třeba je dávat do šrotu," vysvětlil Benjamin Reed z Goddardova střediska kosmických letů v Marylandu.
Výstup skončil ve 21:53 SELČ opětovným tlakováním přechodové komory Quest. Trval celkem 6 hodin a 31 minut. Tento výstup byl poslední v rámci programu Space Shuttle. Pro řadu příštích let je na řadě standardní provoz Mezinárodní kosmické stanice ISS.



AURORA AUSTRALIS


"Viděli jsme nádhernou jižní záři," komentoval nadšeně americký astronaut Doug Hurley. "Byla to ta nejkrásnější, kterou jsem za své dva vesmírné lety viděl. Pohled z kupole (modul Cupola) je prostě neuvěřitelný," pochvaloval si Hurley. Polární záři zachytili astronauti nejprve úplnou náhodou. 17. července fotili ukotvení nákladového prostoru raketoplánu Atlantis, když stroj spolu s ISS přelétl nad jižní polokouli. Nad zemským povrchem se přitom ukázal zelený světelný pruh. Další snímky už vznikly záměrně.
Polární záře (Aurora australis) vzniká ve výškách od 80 do 1000 km v ionosféře. Sluneční erupce vyvrhnou velké množství tzv. slunečního větru, který tvoří zejména protony a elektrony. Částice se prolétnou magnetickým polem Země, kde se část zachytí a stočí po spirálách směrem k magnetickým pólům Země. V atmosféře pak s atomy dusíku a kyslíku vytvoří pestrobarevnou světelnou podívanou.


NÁVRAT RAFFAELLA

V pondělí 18. července v 9:40 SELČ byly uzavřeny průlezy mezi obytným prostorem orbitální stanice a vnitřním prostorem logistického modulu. Robotický manipulátor uchopil modul Raffaello ve 12:09 SELČ, poté následovalo uvolnění šestnácti motorizovaných šroubů, kterými byl Raffaello týden připojen ke spodnímu portu modulu Harmony. Ve 12:46 SELČ již byl Raffaello volný a manipulátor SSRMS (Space Station Remote Manipulator System) započal jeho přesun zpět do nákladového prostoru raketoplánu. SSRMS řídí z modulu Cupola pilot raketoplánu Doug Hurley za asistence letové specialistky raketoplánu Sandy Magnusové. Ve 13:47 SELČ je Raffaello nainstalován zpět v nákladovém prostoru Atlantisu. Uvnitř modulu Raffaello se na Zemi vrátí více než dvě a půl tuny věcí na ISS již nepotřebných nebo poškozených.

POSLEDNÍ LOUČENÍ

V pondělí 18. července v 15:35 SELČ se všichni astronauti shromáždili uvnitř modulu Harmony. Poměrně emotivní ceremoniál byl završen odchodem posádky raketoplánu do jeho útrob. Ještě než ale astronauti vstoupili do přechodové komory, zanechali na ISS dva suvenýry, které mají zůstat na orbitálním komplexu jako trvalá vzpomínka na éru raketoplánů: model raketoplánu a americkou vlajku, která byla na palubě vůbec prvního letu raketoplánu, a sice Columbie v roce 1981 (mise STS-1). Vlajka má zůstat v přechodové komoře ISS, a uvítá tak astronauty, kteří za několik let přiletí už v nových plavidlech.
"Uzavíráme jednu kapitolu v dějinách našeho národa," prohlásil letový inženýr z ISS Ron Garan na této rozlučkové ceremonii.
V 16.28 SELČ se za posledním astronautem zaklaply "dveře". Nebyl to nikdo jiný, než velitel Atlantisu, Chris Ferguson.

ODPOUTÁNÍ

"Velice děkujeme za to, že jste nás hostili," vzkázal velitel Atlantisu Ferguson posádce ISS po posledním odpojení, které proběhlo v úterý 19. července v 8:28 SELČ. "Budete nám chybět chlapci," odpověděl Ron Garan z ISS. "Uvidíme se zpátky na Zemi," dodal.
Ve výšce zhruba 350 kilometrů nad Tichým oceánem východně od Nového Zélandu pak pilot Doug Hurley s Atlantisem asi hodinu manévroval kolem stanice. Raketoplán obletěl polovinu ISS a kamery stanice i Atlantisu historickou událost zaznamenaly. Byly pořízeny i záběry ISS z dosud neviděných úhlů. O 24 minut později již raketoplán Atlantis provedl pomocí svých manévrovacích motorů systému OMS (Orbial Maneuvuring System) první ze série separačních zážehů, díky kterému se začal rychlostí více než 1,5 kilomeru za hodinu vzdalovat pryč od ISS.

PŘISTÁNÍ


Externí odkazy

STS-135 na stránkách NASA

STS-135 na stránkách encyklopedie WIKIPEDIE