HOME KONTAKTY MAPA WEBU

V únoru 1961 pověřil Robert Gilruth (ředitel Skupiny pro pilotované lety v Langley) kanadského inženýra Jamese A. Chamberlina, vedoucího inženýrské divize STG, aby ve spolupráci s americkou společností McDonnell studoval možnosti modifikace kabiny MERCURY pro úkoly budoucích kosmických letů. Nabízelo se mnoho různých návrhů - například Maxime Faget už od počátku doporučoval dvoumístnou kabinu. Chamberlin se zhostil úkolu s velkým zaujetím i se značnou technickou a tvůrčí obratností. První výsledky předložil už za pouhých šest měsíců. Pilotovaná kosmická lod' Mark II, schopná provádět na oběžné dráze složité manévry, nesla dvoučlennou posádku a mohla uskutečnit dlouhodobé lety, kosmické setkání a spojení s druhou lodí a rovněž řízené přistání. Nosičem měla být dvoustupňová (původně vojenská balistická) raketa Titan II.
Lod' Mark II byla samostatným vývojovým článkem, nezávislým na tom, zda se projekt APOLLO uskuteční, či nikoli. Velký tlak ze strany NASA, který vycházel z iniciativy prezidenta Kennedyho, vedl k tomu, že vývoj lodi Mark II se nakonec stal významným příspěvkem i oporou pro celý projekt Apollo. Nejužší vedení NASA podrobně prostudovalo všechny Chamberlinovy návrhy a nakonec byl schválen projekt, jehož hlavním cílem byl vývoj techniky setkání a spojení na oběžné dráze, dlouhodobé lety, řízené přistání na Zemi i výcvik kosmonautů pro ještě náročnější úkoly v programu Apollo. Nový projekt měl stát více než 500 milionů dolarů. V prosinci 1961 byl v Houstonu představen Robertem Gilruthem netrpělivé novinářské veřejnosti. Bylo to několik týdnů předtím, než dostal své oficiální pojmenování Gemini - Blíženci. Pojmenování bylo příznačné pro cíle programu letů dvoumístných kosmických lodí a setkávání a spojování dvou kosmických objektů na oběžné dráze kolem Země.
Dvoumístná kosmická lod' Gemini byla mnohem složitějším výtvorem než původně navrhovaný modifikovaný Mark II/Mercury. Vnější vzhled její pilotní návratové kabiny sice vzdáleně prozrazoval otcovství Mercury, avšak kosmická lod' jako taková byla od základu nová. V lodi Gemini byly jednotlivé systémy soustředěny v modulech a umístěny v přístupných sadách. Vše mělo své přesné místo. Zadní přístrojová sekce lodi obsahovala většinu zásob kyslíku a chladícího média, palivové články pro zásobování elektrickou energií i pohonou látku pro malé pomocné motory. Kosmická lod' byla postavena tak, aby posádka mohla co nejvíce zasahovat do jejího řízení a kontrolovat průběh letu - pomocné manévrovací motory se používaly pro setkání a spojení s jinými kosmickými objekty, tvar kabiny umožňoval při návratu řízený sestup horními vrstvami atmosféry s využitím aerodynamického vztlaku. Každý astronaut měl svůj vlastní otvor pro snadnější vstup a výstup z kabiny. Tento otvor s hermetickým poklopem umožnil také výstup astronauta do volného kosmu a byl zcela nezbytný pro případné použití katapultovacích sedaček, které nahrazovaly záchrannou raketu s trubkovou konstrukcí nosné věže, užívanou v kabině MERCURY a sloužící k záchraně astronauta při vzletu v případě havárie nosné rakety.
Při vývoji i výrobě kosmické lodi Gemini se neobjevily žádné větší problémy, jaké naopak pronásledovali vývoj nosné rakety Titan i objektu Agena, se kterým měli astronauti v kabině Gemini nacvičovat spojení na oběžné dráze.
Přesto nebyl vývoj lodi nikterak jednoduchý, zejména proto, že do konstrukce byly začleněny zcela nové systémy. Pro dlouhodobé lety byla limitujícím faktorem nejen zásoba kyslíku, vody a potravin, ale také kapacita zdrojů elektrické energie. Řešení se našlo ve vývoji palivových článků, které na základě reakce vodíku s kyslíkem dodávaly elektrickou energii i vodu. Vzhledem k potížím s vývojem však první lety Gemini probíhaly ještě s klasickými bateriemi.
Palivové články byly schváleny k provozu až v květnu 1965, právě včas, aby mohly zásobovat energií GEMINI 6 při jejím rekordním osmidenním letu. Dalším složitým a obtížným vývojem prošel katapultovací systém Gemini. Požadavky na konstrukci katapultovací sedačky byly velice přísné. Nacházela se v pilotní kabině na vrcholu nosné rakety ve výšce 45 metrů a v případě havárie musela být odpálena po dostatečně stabilní dráze, aby se astronaut dostal mimo dosah působení případného výbuchu nosné rakety a současně do výšky bezpečné pro otevření osobního astronautovo padáku. To vše v dvojím provedení - v kabině byla přece dvoučlenná posádka.
Nakonec však pouze několik dnů před startem první pilotované výpravy GEMINI 3 se podařilo získat schválení sedaček pro jejich použití při kosmickém letu.





GEMINI 3

GEMINI 4

GEMINI 5

GEMINI 6

GEMINI 7

GEMINI 8

GEMINI 9

GEMINI 10

GEMINI 11

GEMINI 12

ODKAZ GEMINI

Celý program především zpočátku často až rozpačitě klopýtal a jeden čas byl dokonce označován za pouhý "dodatečný nápad", aby se však nakonec stal vynikajícím příspěvkem pro další rozvoj programu Apollo. Celkové náklady na program Gemini (1 miliarda a 147 milionů dolarů) dosáhly nakonec dvojnásobku původních odhadů, ale nakonec vlastně nedošlo na nepoměrně vyšší částku, o níž jeden čas hovořili věční pesimisté.
Pilotované lety | Rakety | Raketoplány | Sondy | Kosmodromy | Kosmonauti
2007 © KOSMONAUTIKA.CZ Všechna práva vyhrazena. Designed by František Zajíček